NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Č. 7875.

Zaměstnanci veřejní: * Pragmatikální úředník stpú-u, který byl přidělen k výkonu služby u přídělového komisaře mimo sídlo obvodové úřadovny, u níž jest ustanoven, nemá nároku na náhradu stěhovacích výloh.
(Nález ze dne 15. dubna 1929 č. 26210/26.)
Věc: Václav K. v Ch. proti státnímu pozemkovému úřadu o stěhovací výlohy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: St-l byl zaměstnáni u stpú-u od 1. ledna 1921 do 15. září 1921 jako odborný poradce a od 16. září 1921 jako smluvní hospodářský úředník. Dekretem stpú-u z 15. dubna 1925 byl ustanoven služebně k obvodové úřadovně v H. a to pro službu u přídělového komisaře v Chl., v důsledku čehož sproštěn dnem 14. dubna 1925 služby u přídělového komisaře v N., aby se nejpozději dne 15. dubna 1925 přihlásil k nastoupení nové služby u přednosty odborové úřadovny v H. Na konec podotknuto, že opatřením tím se na služ. požitcích st-lových nic nemění a že přiznání diet a cestovného upraveno jest výnosem z 30. listopadu 1922. Dekretem z 20. dubna 1925 byl st-l na základě zmocnění daného vládou jmenován vrch. hosp. oficiálem 9. hodn. třídy ve stavu zemědělských úředníků stpú-u. Přednostovi obvodové úřadovny v H. bylo zároveň uloženo, aby st-le vzal do předepsané přísahy pro pragmatikální úředníky, což se stalo dne 22. května 1925. Dekretem z 11. května 1926 byl st-l ustanoven služebně k obv. úřadovně v H. a to pro službu u přídělového komisaře v Ch., v důsledku čehož sproštěn služby u přídělového komisaře v Chl. dnem 31. května 1926, a podotknuto, že opatřením tím se na služ. požitcích nic nemění a že přiznání diet a cestovného upraveno je výnosem z 30. listopadu 1922.
Podáním z 15. června 1926 předložil st-l podle bodu 35 »organisačního a kancelářského řádu« účet stěhovacích výloh, žádaje o jich náhradu obnosem 3313 Kč 34 h vzhledem k tomu, že byl přeložen službou k přídělovému komisaři v Ch. a uváděje, že jeho stálé dřívější bydliště bylo v Č. , nyní v Ch.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že st-l byl službou ustanoven k obv. úřadovně v H. a odtud přidělen služebně komisariátu v Chl. za současného přiznání dietního a cestovního paušálu a že vzhledem k tomu, že místo jeho služebního ustanovení zůstává při jeho přidělení komisariátu v Ch. nezměněno, nemá nároku na náhradu stěhovacích výloh.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
V daném případě jde o pragmatikálního úředníka. Ve příčině nároku pragmatikálních úředníků na stěhovací výlohy platí po rozumu § 58 služ. pragmatiky předpisy v tom směru dosud vydané. Takovým předpisem, kterým upravena je tato otázka po stránce právní, je v první řadě dekret dvoř. komory z 3. září 1804 č. 29311 sb. z. pol. svazek 22, str. 135 (stěhovací normál). Touto normou se přiznávají úředníku, který se přestěhoval z důvodů přeložení, za určitých podmínek jednak diety za dobu, po kterou trvala cesta do nového služ. místa, dále náklady převozní (dopravní) s ní spojené a za jeho nábytek odškodné a to ve formě příspěvku vyměřeného určitým násobkem měsíčního služného. Tato zákonná norma stala se podle zák. č. 11/18 součástí právního řádu čsl. republiky a mohla by býti změněna toliko zákonem, což se však nestalo. Z řečeného vyplývá, že základní podmínkou pro přiznání stěhovacích výloh je přestěhování z důvodů přeložení, t. j. z důvodů změny služ. místa.
V daném případě je spor o to, nastalo-li přidělením st-le k přídělovému komisaři v Ch. přeložení po rozumu svrchu cit. normy čili nic. Kdežto žalovaný úřad tvrdí, že uvedeným přidělením do Ch. nijak se nezměnilo dosavadní služ. místo st-ovo, jímž byl dříve — za působení st-lova v Chl.—H. a zůstal jím i nyní za působení jeho v Ch., hájí naproti tomu st-l názor, že jeho služ. místem je Ch.
Pro posouzení daného sporu je směrodatným obsah příslušných dekretů. Svrchu cit. dekretem z 15. dubna 1925 byl st-l ustanoveni služebně k obvodové úřadovně v H. a to pro službu u přídělového komisaře v Chl. a vyzván, aby k nastoupení služby se přihlásil u přednosty obvodové úřadovny v H. Z tohoto jeho služ. ustanovení u obv. úřadovny v H. je nesporno, že jeho služ. místem byl H. Na tomto služ. místě se nic nezměnilo dekretem z 11. května 1926, jímž jeho služ. ustanovení u obv. úřadovny v H. výslovně se ponechává v platnosti a mění se toliko jeho přidělení u přídělového komisaře na místo do Chl. do Ch.
St-l dovolává se oběžníku z 30. listopadu 1922 neprávem. Oběžník ten jedná o přídavcích pro exponované úředníky. Praví se v něm výslovně, že exponovaným úředníkům, kteří pověřeni jsou: prováděním přídělového řízení — přídělový komisař a osoby jemu službou přidělené (a takovou osobou přidělenou přídělovému komisaři je st-l) — poukazují se od počátku jejich přidělení místo diet a nocležného přídavky v měsíční výši (t. zv. dietní paušál). Mimo to poukazuje se jim měsíční cestovní paušál jako náhrada za cesty konané v místním obvodu služebním.
Z tohoto znění cit. oběžníku jasně vyplývá, že st-lovo konání služby u příd. komisaře v Ch. je rázu toliko přechodného, že jde tu o pouhé exponování na dobu potřeby za účelem provádění přídělového řízení a že tudíž jeho služ. místem zůstalo nadále sídlo obv. úřadovny H. Vždyť dietní paušál se st-li vyplácí právě proto, že dlí mimo služební místo.
Otázka cestovního paušálu jako náhrady za cesty konané v místním obvodu služebním, t. j. v území, které jest určeno celkovou rozlohou všech okr. soudů, v jejichž obvodu jsou položeny objekty svěřené témuž příd. komisaři k provádění řízení přídělového, jest pro vyřešení daného sporu dle toho, co svrchu dovoženo, naprosto irelevantní a jest tudíž zejména zcela lhostejno, platí-li se cesty mimo místní obvod komisariátu, jmenovitě k obv. úřadovně zvláště. Náhrada úředních cest upravena je jinými předpisy nežli náhrada stěhovacích výloh. Nelze tedy z úpravy náhrady za úřední cesty pro daný spor ničeho dovozovati.
Z úvah těchto je patrno, že žal. úřad neporušil zákon, když napadeným rozhodnutím vyslovil, že st-1 nemá nároku na náhradu stěhovacích výloh do Ch.

Citace:

č. 7875. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 596-598.