Čís. 4072.

Jednostranný, nepřekonatelný odpor jednoho manžela nestačí, by na jeho základě byl povolen rozvod od stolu a lože, jemuž se druhý manžel vzpírá. Nemůže-li manžel žádati, by manželství bylo rozloučeno, poněvadž sám převážně zavinil manželský rozvrat, nemůže také žádati, by manželství bylo rozvedeno od stolu a lože.
Netvořilo-li uplatňované citelné ubližování na cti v rozepři o rozluku rozlukového důvodu, netvoří ani v rozvodovém sporu rozvodového důvodu.
(Rozh. ze dne 23. července 1924, Rv II 296/24.)
Prosoudiv spor, jímž domáhal se na manželce rozluky manželství pro nepřekonatelný odpor a citelné ubližování na cti, žaloval žalobce z týchž důvodů o rozvod manželství od stolu a lože. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud právem poukázal k tomu, že důvody, z nichž žalobce žádal za rozluku, jsou totožny s důvody, z nichž nyní žaluje o rozvod, že dovolatel neuvedl přesně okolností, o kterých měl býti proveden postrádaný důkaz, že vše, co uváděl, je tak povšechného rázu, že o tom nelze připouštěti důkazy, jmenovitě postrádaný důkaz, jenž by přirozeně sloužil jedině tomu, by jím teprve byly vypátrány okolnosti, jež by žalobní žádání odůvodnily skutkově. Ale také správně poukázal odvolací soud, že dlužno za tohoto stavu přihlížeti k výsledku sporu o rozluku manželství, že dovolatel sám převážně zavinil manželský rozvrat, a jest přisvědčiti právnímu názoru odvolacímu, že když nemůže manžel v takovém případě žádati, by manželství bylo rozloučeno, nemůže ani žádati, by manželství bylo rozvedeno od stolu a lože. Důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. spatřuje dovolatel především v právě uvedeném právním názoru odvolacím, o němž byla řeč. Dále jej spatřuje v tom, že odvolací soud nepřihlédl nyní k tomu, že zaviněním žalované byl žalobce nucen již před lety přerušiti s ní manželské spolužití, že žalovaná jako manželka hrubě porušila manželskou povinnost již tím, že v roce 1915 odepřela ho následovat jako svého manžela do jeho nového působiště v M. a sama tehdá hrozila rozvodem. V tom nemůže býti spatřován rozvodový důvod podle §u 109 obč. zák., poněvadž dovolatel sám uváděl, že na manželčin nátlak na místo v M. resignoval a přesídlil za svým povoláním do H., ale pak stále ještě navštěvoval rodinu, kterou zanechal v Z. Dále spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že od roku 1915 vůbec se žalovanou nežije pro nepřekonatelný odpor, který vůči ní chová, přes to, že se žalovaná nabízí ku pokračování v manželství, třeba ihned. Míní, že nepřekonatelný odpor stačí sám o sobě jako rozvodový důvod, že nemusí býti v tom přesném pojetí, jako při rozluce, jmenovitě, že není potřebí souhlasu druhé strany. Nelze mu v tom přisvědčiti. Podle §u 13. písm. i) zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n. lze žalovati o rozluku manželství pro nepřekonatelný odpor jednoho manžela, ale druhý manžel musí se připojili ku žádosti jen v tom případě, souhlasí-li druhý manžel, by manželství bylo rozloučeno pro nepřekonatelný odpor může soud uznati napřed na rozvod od stolu a lože. Z tohoto zákonného ustanovení, převzatého ze zrušeného §u 115 obč. zák. vyplývá, že tvrzený jednostranný, nepřekonatelný odpor jednoho manžela nestačí, by na jeho základě byl povolen rozvod od stolu a lože, jemuž se vzpírá druhý manžel, leda že nepřekonatelný odpor byl odůvodněn některým v §u 109 obč. zák. příkladmo uvedeným, nebo jemu na roveň postaveným důvodem rozvodovým. Pokud mluví dovolatel o citelném ubližování na cti, poukázal správně odvolací soud k tomu, že dlužno přihlížeti k výsledku sporu o rozluku manželství, neboť v rozvodové rozepři uplatňované citelné ubližování na cti je s oním v rozepři rozlukové totožným a, netvořilo-li v rozepři o rozluku rozlukového důvodu, netvoří ani v rozvodovém sporu rozvodového důvodu.

Citace:

č. 9948. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 110-111.