NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Čís. 5829.

Rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným, ačkoli bylo proti němu vedené trestní řízení zastaveno podle § 90 tr. ř., je zmatečný podle § 281, čís. 9 b) tr. ř., neboť bylo v trestním, řízení proti obžalovanému pokračováno bez návrhu oprávněného žalobce (§ 2 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 22. února 1937, Zm I 97/37.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury pro zachování zákona do rozsudku okresního soudu v... a do rozsudku krajského jako odvolacího soudu v... takto právem: Rozsudky okresního soudu v... a krajského jako odvolacího soudu v ..., pokud jimi byl A. uznán vinným přestupkem § 360 tr. z. a odsouzen k trestu vězení na 14 dní, zostřeného jedním postem, byl porušen zákon v ustanovení § 2 tr. ř. Oba rozsudky se zrušují jako zmatečné a A. zprošťuje se podle § 259, čís. 1 tr. ř. z obžaloby, že ač mu z přirozené povinnosti náleželo, aby se 85leté M. dostalo potřebné pomoci lékařské a ač takovou pomoc bylo možno opatřiti, dopustil v listopadu a prosinci 1935 v H., aby se jí naprosto nedostalo lékařské pomoci, a že se tím dopustil přestupku § 360 tr. z. Podle § 390 tr. ř. se A. osvobozuje od povinnosti nahraditi náklady trestního řízení.
Důvody:
U okresního soudu bylo konáno k návrhu státního zastupitelství ze dne 14. ledna 1936 přípravné vyhledávání proti A., B. a C. pro přečin podle § 335 tr. z., jehož se dopustili tím, že nechali 85letou M., matku B. a C. a tchyni A., zemříti bez pomoci lékařské.
Po provedeném vyhledávání navrhlo státní zastupitelství 17. února 1936 potrestání B. a C. pro přestupek § 360 tr. z. a prohlásilo, že vůbec nestíhá A. Okresní soud pak trestní řízení proti A. zastavil podle § 90 tr. ř. a nařídil hlavní líčení proti B. a C. Prvé i druhé líčení bylo odročeno a po třetím líčení dne 18. srpna 1936 byl uznán vinným přestupkem § 360 tr. z. i A. (vedle B. a C.) a odsouzen do vězení na jeden měsíc podmínečně na 3 roky, (Stejný trest přisouzen i B., kdežto C. byl uložen trest 8 dní vězení).
K odvolání obviněných, jakož i veřejného žalobce, byla věc projednána krajským soudem jako soudem odvolacím a odvolání všech obžalovaných z výroku o vině bylo zamítnuto jako bezdůvodné, trest však byl A. a B. snížen na 14 dní vězení, kdežto C. byl zvýšen rovněž na 14 dní vězení, všem třem byl pak stanovený trest uložen nepodmíněně. Proti A. nebyl trest dosud vykonán.
Pokud se týče odsouzení A., který byl jak okresním tak krajským soudem uznán vinným přestupkem § 360 tr. z., ačkoli trestní řízení bylo proti němu zastaveno podle § 90 tr. ř., byl porušen zákon v ustanovení § 2 tr. ř.
Podle tohoto základního ustanovení trestního řádu může soud stíhati trestné činy jen k návrhu žalobcovu. Takového návrhu tu nebylo, jak je patrno z vyjádření státního zastupitelství ze dne 17. února 1936, jímž prohlásilo bezvýhradně, že A. vůbec nestíhá. Bylo tedy pokračováno v trestním řízení proti A. bez návrhu oprávněného žalobce a odsuzující rozsudky obou stolic, pokud jde o tohoto obžalovaného, jsou zmatečné podle čís. 9 b) § 281 tr. ř. (srov. rozh. čís. 1630 a j. Sb. n. s.).

Citace:

čís. 5829. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 113-114.