NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13830.

Vzdání se žalobního nároku při zpětvzetí žaloby, jež bylo druhou stranou přijato, jest bezúčinné, bylo-li přivoděno lstí druhé strany.
Pouhé zpětvzetí žaloby bez vzdání se žalobního nároku není na závadu novému zažalování nároku.
(Rozh. ze dne 11. října 1934, Rv II 590/33.)
Žalobu o nároky ze služební smlouvy proti firmě Sch. zadal žalobce původně u živnostenského soudu pod Cž II 132/30. V tomto sporu vzal žalobce žalobu zpět vzdav se žalobního nároku. Žalobou, o niž tu jde, zadanou na pracovním soudě, domáhal se žalobce na firmě Sch. v pod¬ statě týchž nároků jako ve sporu Cž II 132/30, a uvedl v žalobě, že se ke vzdání se žalobního nároku ve sporu Cž II 132/30 dal pohnouti sli¬ bem žalované (jejího zástupce), že ho přijme zpět do práce, a že žalo¬ vaná učinila slib ten s úmyslem nikdy jej nesplniti, jen aby vymohla na žalobci zpětvzetí žaloby a vzdání se žalobního nároku. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Ze spisu Cž II 132/30 bylo zjištěno, že žalobce vzal tehdejší žalobu zpět a vzdal se současně žalobního nároku. Tím jeho nárok zanikl vzdáním se, k čemuž je každý oprávněn. O podmíněném vzdání se nároku není ve spisech Cž II 132/30 nic uvedeno. Jde o vzdáni se nepodmíněné. Ku tvrzení, že byl uzavřen smír, že žalovaná smír ne¬ dodržela, jakož i, že žalovaná smír uzavřela ve lstivém úmyslu, žalobce do práce nepřijmouti a dosáhnouti na něm vzdání se žalobního nároku, netřeba přihlížeti. Odporuje to protokolu živnostenského soudu, a, i kdyby smír žalobcem tvrzený byl skutečně uzavřen, což protokolem není prokázáno, mohl by se žalobce nanejvýše domáhati jen dodrženi smíru se žalovanou, nikoli původního nároku. Nárok ze smíru není před¬ mětem žaloby a nelze proto o něm rozhodovat!. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, odkázav k důvodům rozsudku prvého soudu.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Právem vytýká dovolatel právní mylnost (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) názoru nižších soudů, že vzdání se žalobního nároku jest pro něho závazné i tehdy, bylo-li na něm lstivě vylákáno, a že by na základě smíru se žalovanou mohl proti ní uplatňovati jen nárok ze smíru, nikoliv však nárok uplatňovaný v dřívějším sporu Cž II 132/30. V souzeném případe podle protokolu ze dne 24, října 1930, Cž II 132/30-6 vzal žalobce žalobu zpět, vzdav se dalšího žalobního nároku. Vzdání se nároku oprávněným (§ 1444 obč. zák.), jež bylo zavázaným přijato, jest obligační smlouvou mezi nimi, na niž jest použíti všeobecných předpisů o uzavírání a platnosti smluv (§§ 861 a násl. obč. zák.). O tom, že vzdání se žalobního nároků žalobcem bylo žalovaným přijato, nelze pochybovati; vždyť žalovaný právě v souzeném sporu uplatňuje toto vzdání se žalobcovo. Podle § 870 obč. zák. není povinen dodržeti smlouvu ten, kdo byl k ní přiveden druhou stranou lstí. Žalobce svým přednesem, o němž nabízel důkaz výslechem stran, právě doličoval, že byl přiveden ke vzdání se žalobního nároku druhou stranou lstí. Tato tvrzená okolnost jest pro rozsouzení projednávaného sporu závažná. Bude-li totiž prokázáno tvrzení žalobcovo, že byl přiveden ke zpětvzetí žaloby a ke vzdání se žalobního nároku slibem žalované, že ho přijme opět do práce, a že žalovaná učinila slib ten s úmyslem nikdy jej nesplniti, jen aby vymohla na žalobci zpětvzetí žaloby a vzdání se žalobního nároku, pozbude vzdání se nároku žalobcem, přivoděné lstí žalované, pro žalobce závaznosti. Pouhé zpětvzetí žaloby bez vzdání se žalobního nároku nebrání tomu, aby týž nárok nebyl znovu zažalován, pokud se týče zpětvzetí žaloby bez vzdání se žalobního nároku nelze s úspěchem uplatňovali hmotněprávní námitkou, byl-li nárok, jenž byl předmětem zpětvzetí žaloby, znovu zažalován. Jest proto v tom, že odvolací soud neprovedl o uvedeném přednesu žalobcově důkaz výslechem stran, jenž tu jediné přicházel v úvahu, spatřovati vadu odvolacího řízení, jež byla způsobilá zamezili úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), zejména, uváží-li se, že žalovaná ani v řízení před pracovním soudem ani v odvolacím řízení nevznesla jiných námitek proti žalobnímu nároku. Jen ještě se podotýká, že nezáleží na tom, že nebylo do protokolu ze dne 24. října 1930, Cž II 132/30-6 pojato, proč došlo ke vzdání se žalobního nároku a ku zpětvzetí žaloby.

Citace:

Čís. 13830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 172-173.