NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Č. 10982.

Spolkové právo: I.* Oznámení o zamýšleném utvoření spolku podle zák. č. 134/1867 ř. z. nevyhovuje předpisu § 4 tohoto zák., je-li podepsáno jen jediným proponentem,
Řízení správní: II. Úřad je povinen projednati věcně jen takové podání, které vyhovuje formálním náležitostem podání vůbec a náležitostem stanoveným ve zvláštních předpisech, platných pro to které podání.
(Nález ze dne 5. ledna 1934 č. 22390/33.)
Prejudikatura: ad I Boh. A 8803/30.
Věc: Dr. Rudolf L. v T. proti ministerstvu vnitra (odb. r. Dr. Viktor Haas) o utvoření spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Oznámení st-lovo z 10. ledna 1927, že hodlá podle předložených stanov založiti spolek »Komunal-Verein in T.«, odmítla zsp v Praze výměrem z 5. února 1927 projednávati podle spolkového zákona z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z., ježto vzhledem k ustanovení § 4 cit. zák. nestačí k utvoření spolku oznámení jediného proponenta. Odvolání, jež st-l z výměru toho podal, zamítlo žal. min. nař. rozhodnutím z důvodů napadeného výměru.
O stížnosti do rozhodnutí toho uvažoval nss takto:
Stížnost vznáší především námitku, že spolkový úřad, k němuž došlo oznámení o zamýšleném utvoření spolku, je mimo případ vlastní nepříslušnosti povinen oznámení to věcně projednati a že tedy zejména není oprávněn oznámení takové odmítati jako nepřípustné pro nedostatky rázu formálního. Pokud tedy žal. úřad potvrdil aliminační výrok prvé stolice, je prý rozhodnutí jeho nezákonné. Zároveň však vytýká stížnost vadnost řízení, již spatřuje v tom, že žal. úřad, zamítaje stejnou námitku, uplatňovanou st-lem již v odvolání, svůj zamítavý výrok blíže neodůvodnil. Námitky ty neshledal nss důvodnými.
Oznámení o zamýšleném utvoření spolku podle § 4 spolk. zák. č. 134/67 ř. z. je podáním k úřadu správnímu, politickému. Podle všeobecných zásad, ovládajících každé řízení, zejména též řízení správní — jež došly arci teprve po vydání aliminačního výroku I. stolice výrazu v § 19 vl. nař. č. 8/1928 Sb. — je politický úřad povinen projednávati věcně jen taková podání, jež vyhovují formálním náležitostem každého podání vůbec, resp. náležitostem stanoveným ve specielních předpisech pro to které podání platných.
V daném případě odmítl úřad I. stolice projednati podání st-lovo proto, že nebylo podáno oním počtem proponentů, jak předpisuje spolkový zákon č. 134/1867 ř. z., tedy v podstatě pro nedostatek legitimace st-le ku podání takového oznámení. Pro nedostatek legitimace byly však politické úřady vždy, zejména také před účinností cit. nař. č. 8/28, oprávněny podání u nich učiněná odmítati. Proto nelze ani v daném případě spatřovati v tom, že žal. úřad potvrdil aliminační výrok I. stolice, žádnou nezákonnost.
V nedostatku odůvodnění tohoto zamítavého výroku nelze však spatřovati ani žádnou podstatnou vadu řízení, neboť jednak šlo o námitku zřejmě bezdůvodnou, jednak nedostatkem odůvodnění nebyla v daném případě řádná obrana znemožněna, ba ani valně ztížena. Předeslané výtky jsou tedy liché.
Avšak ani ve věci samé neshledal nss námitky stížnosti důvodnými.
Stížnost se pokouší prokázati, že slovem »podnikateli« v § 4 odst. 1 spol. zák. č. 134/1867 ř. z. nechtěl zákon vyjádřiti zásadu, že utvoření spolku musí býti v každém případě oznámeno více osobami. Jde prý o generelní předpis a je prý proto možno užití slova »podnikatelé« v množném čísle vykládati také tak, že jím mají býti označeni souhrnně všichni ti, kdož v budoucnosti hodlají spolky zakládati bez jakéhokoliv omezení jejich počtu pro jednotlivý případ.
Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
Předpis § 4 odst. 1 cit. zák. praví, že zamýšlené utvoření spolku má býti zem. úřadu oznámeno podnikateli jeho (von den Unternehmern), aniž by blíže označil, kolik osob tím myslí. Podle § 6 o. z. o. nemá býti přikládán zákonu jiný význam, než který vyplývá z přirozeného významu slov v jejich souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárcova. Z přirozeného významu plurálního tvaru »podnikatelé spolku« však vysvítá, že zákonodárci záleželo na tom, aby oznámení o úmyslu utvořiti spolek bylo učiněno více osobami. Tento výklad hoví také myšlence svobodného spolčování občanů a pojmu spolku jako sdružení více osob, které chtějí na základě určitých proposic dosíci společnou činností určitého cíle. Z předeslaného plyne, že oznámení o zamýšleném utvoření spolku podle zák. č. 134/1867 ř. z. nevyhovuje předpisu § 4 tohoto zák., je-li podepsáno jen jediným proponentem. Tento právní názor vyslovil a odůvodnil nss také v nál. Boh. A 8803/30.
Když se věci takto mají, nemohl ovšem žal. úřad porušiti zákon, odepřel-li projednati oznámení o utvoření spolku »Komunal-Verein in T.« proto, že bylo učiněno jen jedním proponentem.

Citace:

č. 6270. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 371-372.