NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 6270.

K § 51 tr. ř.
Byl-li soukromou žalobou inkriminován pouze čin spočívající v tom, že vinník v podání na soud pomluvil soukromého žalobce (§ 2 zákona o ochraně cti), je příslušný k projednání věci soud, jemuž bylo podání určeno a k němuž došlo, nikoli jiný soud, v jehož obvodě byl za součinnosti třetích osob z podnětu vinníkova pořízen překlad a čistopis onoho závadného podání.
(Rozh. ze dne 8. října 1938, Nd II 109/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodl v trestní věci soukromého žalobce P. proti obžalovaným A. a B. pro přestupek podle § 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. ve sporu o příslušnost mezi okresním soudem v Z. a okresním soudem v T. takto: Příslušný je okresní soud v Z.
Odůvodnění:
Soukromý žalobce P. podal u okresního soudu v Z. žalobu na A. a B. proto, že ho v odvolání podaném u okresního soudu v Z. ve sporu sp. zn. C 624/37 podezřívali z křivého svědectví a uvedli takto o něm nepravdivé skutečnosti, které by ho mohly vydati v opovržení a snížiti v obecném mínění (§ 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.).
Příslušnost okresního soudu v Z. odůvodňuje soukromý žalobce tak, že urážlivé výroky přišly ve známost třetích osob tím, že podání došlo k okresnímu soudu v Z.
Okresní soud v Z., zjistiv na základě výpovědí M. a N., že obžalovaný B. předal koncept zmíněného odvolání, sepsaný v jazyku německém, M-ovi, aby jej přeložil do češtiny, a že M. tak učinil a nadiktoval pak překlad paní N., vyslovil svoji nepříslušnost k projednání souzené trestné věci a postoupil věc okresnímu soudu v T., maje za to, že tento soud je příslušný vzhledem k tomu, že v jeho obvodě pomluva tvořící předmět soukromé žaloby přišla ve známost třetích osob, to jest M. a N.
Okresní soud v T. rovněž neuznal svou příslušnost, a to proto, že podle jeho názoru M. a N. byli pouhými prostředky trestného činu, v krajním případě snad jeho spolupachateli, nemohou však nikterak býti považováni za osoby třetí, jimž pomluva byla sdělena. Nehledíc k tomu, má okresní soud v T. za to, že i v případě, že by oba soudy, jak okresní soud v Z. tak i okresní soud v T. byly příslušnými podle § 51 tr. ř. jako fóra delicti commisi, náleželo by projednání trestní věci podle zásady předstižení podle 2. odst. § 51 tr. ř. okresnímu soudu v Z.
Nejvyšší soud uznal na příslušnost okresního soudu v Z. I kdyby byl správný názor tohoto soudu, že předáním německého konceptu M-ovi, aby jej přeložil do češtiny, jakož i nadiktováním překladu přišel obsah odvolání již v T. ve známost třetích osob, totiž M. a N., nemohlo by to nic změniti na tom, že odesláním čistopisu odvolání na okresní soud v Z. a tedy dalším činem přišla inkriminovaná slova též v Z. ve známost ještě dalších cizích osob, to jest oněch úředních osob, jichž rukama spis proběhl. Jen tento čin je v soukromé žalobě zachycen a ježto tímto činem výroky, o něž jde, přišly nesporně ve známost cizích osob teprve v Z., je příslušnost okresního soudu v Z. k projednání věci vzhledem k ustanovení § 51 tr. ř. nepochybná.

Citace:

č. 6270. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 371-372.