NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 501.

Prodej padělku není prodejem zboží vadného, nýbrž bezcenného a tudíž prodejem neplatným.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1920, Rv I 171/20.)
Žalující firma kupovala od žalovaného po delší dobu k dalšímu zcizení kávové náhražky »Monopol«. Z dodávky ze dne 8. října 1917 zůstalo neprodáno 60 krabic, jež úřady pozastavily jakožto výrobek odporující zákonu o potravinách. Trestní řízení skončilo odsouzením žalovaného pro přestupek § 11 zákona o potravinách. Když byla žalující firma marně vyzvala žalovaného, by zmíněných 60 krabic vzal zpět, žalovala ho dne 20. prosince 1918 o vrácení kupní ceny za ně, proti čemuž žalovaný namítal najmě, že žalobkyně se nezachovala dle čl. 349 obch. zák. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Soudce zjišťuje předem, že jak prodej náhražky kávové se strany žalovaného, tak i koupě jich žalobcem za účelem dalšího jich prodeje byly obchodem, tak že pro obě strany platí ustanovení obchodního zákona. Na základě souhlasného přednesu stran zjišťuje soudce, že poslední dodávka stala se nejpozději 8. října 1917. Z trestních spisů zjišťuje soud, že dle posudku všeobecného ústavu pro zkoumání potravin v Praze ze dne 31. prosince 1917 jest kávová náhražka »Monopol« potravinou padělanou a za účelem klamání pod falešným označováním kávové náhražky do obchodu uváděnou a že tuto náhražku žalovaný straně žalující, jak trestním rozsudkem zjištěno, prodával. Není pochyby, že vada, která objevena byla mikroskopickým šetřením, jest skrytou a že žalobci při zkoumání zboží dle čl. 347 obch. zák. ujíti mohla, avšak žalobce, chtěl-li se pro ten případ krýti, mohl s nevelkým nákladem opatřiti si rozbor od jmenovaného, ústavu pro zkoumání potravin, na nějž, jak v trestním řízení zjištěno, při jiných příležitostech se obracel. Soudce trestní v tomto opomenutí neshledal nedbalost ve smyslu trestního zákona, ale ve styku obchodním musí žalobce nésti následky tohoto opomenutí. Ačkoli poslední zboží koupeno bylo dle tvrzení žaloby dne 8. října 1917 a ačkoli předseda žalujícího společenstva v trestní věci již dne 11. března 1918 zodpovědně slyšen byl, podala žalující strana teprve dne 20. prosince 1918 žalobu o vrácení části kupní ceny, nabízejíc žalovanému, by zbytek zboží zpět si odebral. Jednání žalobce neodpovídá předpisům obchodního zákona a právem namítá žalovaný, že vady zboží, objevené později, po 6 měsících od dodání zboží, nemohou proti prodavači dle čl. 349 obch. zák. uplatňovány býti. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Jedná se především o to, zda žalovaný dodal žalobci zboží, které tento od něho objednal, či zboží zcela jiné. Dle souhlasného přednesu stran kupovala žalující strana od žalovaného k dalšímu zcizení kávové náhražky »Monopol«. Předmětem dodací smlouvy byly tedy kávové náhražky. Trestním rozsudkem je však zjištěno, že zboží toto nebylo žádnou kávovou náhražkou, nýbrž potravinou padělanou a pod falešným označením kávové náhražky do obchodu za účelem klamání uváděnou. Nebylo to ani zboží vadné, poněvadž to kávová náhražka vůbec nebyla. Bylo tedy žalobci dodáno zboží jiné (aliud). Je-li tomu tak, nelze na tento případ použíti ustanovení čl. 347 obch. zák., které předpokládá dodaní zboží objednaného, třeba vadného, a důsledkem toho také nelze použíti předpisu čl. 349 obch. zák. Také ustanovení čl. 350 obch. zák. použíti nelze, poněvadž není zjištěno, ani tvrzeno, že by byl žalovaný věděl, že náhražka je padělána a že by prodejem jejím byl chtěl žalobce zkrátiti. Nelze proto tvrditi, že se žalovaný jako prodávající dopustil podvodu. Obchodní zákon nemá ustanovení, na tento případ se vztahujícího a proto nutno použíti předpisů občanského zákona. Ustanovení § 922 a násl. obč. zák. o správě nelze na přítomný případ použíti, poněvadž nejedná se, jak výše uvedeno, o vadu věci. Jakmile trestním rozsudkem bylo zjištěno, že se jedná o potravinu padělanou, jest zboží, jež žalovaný žalobci prodal a pokud je tento ještě v držení má, bezcenným, neboť žalující společenstvo nesmí je dále zcizovati, neboť by se prodejem vydávalo nebezpečí trestního stíhání. Může proto žalující strana žádati za vrácení kupní ceny, kterou zaplatila v předpokladu, že jí dodáno bude skutečně zboží objednané, totiž kávová náhražka (§ 1435 obč. zák.). Avšak smlouva mezi stranami ohledně zboží, žalujícímu společenstvu dodaného, je neplatná i z důvodu § 879 obč. zák., neboť je to smlouva, která se příčí zákonné zapovědi, totiž zákonu ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. z. V tom případu je každá strana povinna vrátiti druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy obdržela.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ze zjištěných okolností vyplývá, že zbytek neprodaného zboží — i když lze snad připustiti, že žalovaný nedodal vůbec zboží jiné (aliud), než bylo objednáno —, byl pro obchod vůbec bezcenným, neboť dle nařízení ministerstva vnitra, obchodu a práv ze dne 6. srpna 1915 č. 229 ř. z. se zakazuje po živnostensku prodávati a na prodej míti směs potravin nebo chemických látek, jež dle svých součástí a způsobu svého složení nemají příslušných vlastností, jež označují, a zákaz tento platí tedy i o kávové náhražce »Monopol«. Žalobci nemůže býti na úkor, že ohledně dodaného zboží nezachoval se dle ustanovení čl. 347 a násl. obch. zák., neboť ustanovení tato vztahuji se na zboží vadné, nikoliv však na zboží, jež jest vůbec bezcenným, a nemůže býti předmětem obchodu. Na spor žalobcův, ačkoliv za jiných okolností platily by pro obě strany předpisy obchodního zákona, sluší užíti ustanovení obč. zákona, jelikož obchodní zákon pro takový případ zvláštního ustanovení neobsahuje, a nelze ani užíti obchodního obyčeje. Na tom nemění se ničeho tím, že — dle mínění dovolatele —, dopustil-li se žalovaný viny ve smyslu zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. z. (o potravinách), dopustil se jí též žalobce, ani tím, že žalovaný sám prý nebyl výrobcem zboží, nýbrž jen jeho prodavatelem. Mylně žalovaný dovozuje, že žalobce, jelikož byl právě tak, jako žalovaný, povinen zboží zkoumati, když později zboží bylo prohlášeno za nesprávně označené, pokud se týče padělané, nemůže žádných nároků proti žalovanému uplatňovati. Žalovaný přehlíží, že dle vylíčeného děje žalobce nezakládá svého nároku na zavinění žalovaného, nýbrž na tom, že zbytek 60 krabic zboží »Monopol« ukázal se býti úplně bezcenným, že dodávka jejich není plněním a že žalující strana, které byly krabice dodány jako obchodní zboží, a která zboží již zaplatila, může zapla- cený peníz zpět žádati, jelikož byla ohledně jakosti dodaného jí zboží ve smyslu § 1431 a 1435 obč. zák. v omyl uvedena. Nelze tudíž přisvědčiti názoru dovolatelovu, že žalobce, když vadnost dodaného zboží svého času neohlásil, pozbyl tím nároku na zaplacení zažalovaného peníze. Taktéž není rozhodným, že žalovaný o těchto 2400 K není obohacen, protože i on toto zboží, koupiv je od jiného, musil zaplatiti. Tato otázka nemá vlivu na poměr mezi spornými stranami, a musí zůstati nepovšimnuta.

Citace:

Prof. Dr. Hans Kelsen: Základy obecné teorie státní. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 19, s. 648-648.