Čís. 1192.

Ohmatávání na prsou neb jiných (byť i oděvem zakrytých) částech těla nedospělců za účelem ukojení chlípných chtíčů, jest zneužitím ve smyslu §u 128 tr. zák.
Svedením ke smilstvu (§ 132 tr. zák.) jest každé působení na předmět trestného činu, by se podrobil vůli jednajícího.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1923, Kr I 1160/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. srpna 1922, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem §u 128 tr. zák. a přestupkem §u 516 tr. zák., vyhověl však zmateční stížnosti státního zastupitelství do téhož rozsudku, pokud jím byl obžalovaný dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin dle §u 132 tr. zák., rozsudek v osvobozujícím výroku zrušil a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Po věcné stránce (č. 9 a) §u 281 tr. ř. snaží se stížnost dovoditi, že zjištěné jednání obžalovaného nezakládá skutkové podstaty zločinu dle §u 128 tr. zák. proto, že se nedotýkal svých žákyň na obnažených částech těla ani na místech, která jsou ve spojení s pohlavním pudem (pohlavní orgány primerní a sekunderní), takže nelze mluviti ani o pohlavním zneužití žaček ani o ukojení chlípných chtíčů na straně obžalovaného. Stížnost není odůvodněna. Ke skutkové podstatě §u 128 tr. zák. se vyhledává jednak trestná činnost, záležející v jakémkoli pohlavním zneužití osoby, která nedokonala 14. roku nebo je ve stavu bezbranném, vyjímajíc právě soulož. Nezáleží na tom, zda bylo zneužito právě pohlavního údu, či zda šlo o zneužití (ohmatávání) jiné části těla osoby druhé. Činnost však musí směřovati k podráždění pachatelovy pohlavní smyslnosti (arg. § 128, slova: »k ukojení svých chlípných chtíčů«), třebas ne právě k ukojení samého pudu pohlavního. V tomto případě zjistil první soud, že obžalovaný opětovně ohmatával své žačky, které nedokonaly ještě 14 roků, ale byly tělesně velmi vyvinuty, na prsou, že je lehtal pod rameny a že jim sahal pod sukně na kolena, u M-ové také na stehna. Zjistil dále, že tak činil, aby ukojil svůj pohlavní pud, po případě, by podráždil svou pohlavní smyslnost. Obojí tato zjištění jsou v rozsudku náležitě odůvodněna a zrušovací soud je musí položiti za základ svého rozhodnutí (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Ohmatávání prsou i jiných částí těla (byť i oděvem zakrytých), u děvčat nedospělých, směřující k podráždění pachatelovy pohlavní smyslnosti, jest však pohlavním zneužitím, o němž mluví § 128 tr. zák. První soud správně posoudil věc, uznav obžalovaného v tomto směru vinným. k vývodům zmateční stížnosti, pokud nevycházejí ze skutkových předpokladů rozsudku, líčíce jednání obžalovaného jinak a popírajíce, že jednal v úmyslu, by ukojil svůj pohlavní pud, nelze přihlížeti (§ 288 č. 3 tr. ř.).
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek, pokud jím byl obžalovaný sproštěn z obžaloby pro zločin §u 132 tr. zák., důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stížnost právem, že první soud posoudil věc právně mylně, neuznav obžalovaného vinným také zločinem dle §u 132 tr. zák. Za svedení ke smilstvu dle tohoto §u dlužno pokládati každé působení na předmět trestného činu, by se podrobil vůli jednajícího; svedení spočívá tudíž již ve spáchání necudného jednání samého, neměla-li druhá strana v době činu sama vůle, oddati se necudnému jednání, což nalézací soud v tomto případě nezjistil a není také podkladu pro náhled, že se žačky samy chtěly dobrovolně oddati necudnému jednání se strany svého učitele, nebo dokonce, že ho k tomu vyzvaly. Naopak, děvčata učinila o věci sdělení rodičům a tito oznámili věc jeho představeným. Že se dívky útokům učitelovým nebránily, není pro skutkovou podstatu §u 132 tr. zák. rozhodno, a vysvětluje se dětským respektem žákyň vůči učiteli. Také necudné jednání děvčat mezi sebou, která se ve třídě obžalovaného vyskytla, jsou zajisté následky trestného způsobu »výchovy« obžalovaného, nikoliv dokladem pro domněnku, že snad byla děvčata tak zkažená, že se dobrovolně dala k disposici necudnému jednání obžalovaného. Poněvadž rozsudek vyloučil objektivní skutkovou podstatu zločinu §u 132 tr. zák. právně mylně a otázkou viny subjektivní se vůbec nezabýval, jest odůvodněno uznati tak, jak se stalo.

Citace:

č. 1192. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 233-234.