Čís. 1059.
K nájmu pozemků opatření Stálého výboru Nár. shrom. ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n. se nevztahuje.
(Rozh. ze dne 24. května 1921, R I 559/21.)
Pronajímatel domáhal se úpravy nájemného z pozemku, jejž měl vojenský erár v nájmu za cvičiště. Soud prvé stolice návrh zamítl.
Důvody: Navrhovatel žádá za úpravu pachtovného ve smyslu opatření Stálého výboru Nár. shrom. ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n. Dle
§ 2 opatř. mohou zvýšení požadovati propachtovatelé polních hospodářství
nebo zemědělských pozemků. Zákon mluví jen o poměru pachtovním. Soud
tudíž v té příčině musel vzíti zřetel k námitkám zástupce vojenského
eráru, proti němuž žádost směřuje. Ohledně sporného pozemku byla dle predložené smlouvy uzavřena smlouva nájemní. Vojenský erár se zavázal
používati najatých pozemků jen jako cvičiště pro vojsko. Tato smlouva
nájemní byla jako taková do pozemkové knihy vložena. Poměr mezi stranami jest posuzovati dle § 1091 obč. zák. odstavec prvý , dle kterého má
pronajímatel věc, do nájmu mu danou, jenom užívati. Výše citované opaření vztahuje se tudíž jen k pachtům zemědělských pozemků a nikoliv
k nájmu. V tomto případě jedná se o nájemní poměr a slušelo žádost zamítnouti. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Rekursní
soud stojí též na stanovisku, že na případ tento nelze použíti předpisu opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n. Tyto předpisy týkají se výslovně pachtovného z polních hospodářství neb jednotlivých zemědělských pozemků, nikoliv však
smluv nájemních o užívání pozemků jiným způsobem, nežli zemědělským
jich vzděláváním. Opatření zmíněné bylo vydáno zřejmé v té úvaze, že
pachtýři docilují za nynějších poměrů vysokých výtěžků a že vlastník
nijak na zvýšení výnosu není zúčastněným, ba naopak při poklesu ceny
peněz při placení stejného pachtovného přímo poškozován. Tomu však
tak není, kde uživatel nedociluje užitku z nájemného předmětu nebo jen
v nepatrné míře, čemuž tak bude při poměrech nájemních jako v případu
tomto. Smlouvu stěžovatele s vojenským erárem dlužno považovati za
smlouvu nájemní ve smyslu § 1091 obč. zák. a nikoliv za smlouvu pachtovní. Dle smlouvy té na dobu do konce srpna 1930 uzavřené najal vojenský erár pozemky k používání co cvičiště vojenské za 1730 K ročně,
Tento způsob užívání mluví pro to, že jde o smlouvu nájemní a třeba
snad, a to ještě jen za doby války, kdy se hledělo k tomu, by každá část
půdy byla obdělána, nepatrná část byla vzdělávána zemědělsky, nestává
se poměr smluvní ještě pachtem dle § 1091 obč. zák. a rozhoduje způsob
užívání převážné části. Rovněž okolnost, že vojenská správa docilovala
výtěžku za trávu nepadá tu na váhu; bylo to 200 K ročně, což je vzhledem k placenému nájemnému nepatrné a roku 1920 již nájemce trávu
nedostal. Jak vojenská správa s travou naloží, je vedlejší, jest ostatně
možno, že trávy někdy vůbec nebude docíleno při cvičeních dělostřelectva,
které nyní cvičiště používá. Vzhledem na tyto okolnosti a na dikci cit. nařízení nelze pochybovati, že takové případy ono nařízení upravovati
nemínilo a také jinými předpisy nebyly takové případy upraveny. Že by
za pozemky k témuž účelu nyní najaté platiti se muselo více, je snad
možno, ale dokud tyto poměry nebudou upraveny zákonodárně, platiti
musí uzavřená smlouva. Dovolávání se zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. а n., rovněž je tu nemístné, neboť tam se jedná o úpravu
nájemného z bytu a místností.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel svůj mimořádný dovolací rekurs proti usnesení rekursního
soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, odůvodňuje tvrzením,
že usnesení to zřejmě odporuje zákonu. Názor tento není ospravedlněn.
Důvody, které vedly ku vydání opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n., pokud jde o možnost zvýšení pachtovného, opírají se o notorický fakt, že ceny polních plodin stouply oproti poměrům před 1. lednem 1918 neočekávanou měrou, а že
následkem toho je slušno, aby pachtýř pozemků zemědělsky obdělávaných platil vyšší pachtovné, přiměřenější zvýšeným cenám plodin v hospodářství zemědělském vytěžených. Jest proto základní podmínkou nároku propachtovatelova na zvýšení pachtovného, aby pozemky do pachtu
dané byly zemědělsky obdělávány; plyne to také ze znění § 2 cit. opatření, jmenovitě jeho odstavce šestého. Rekursní soud správně ve svém
usnesení dovodil, že o takovéto pozemky se zde nejedná, a poněvadž,
obsah dovolací stížnosti není vlastně ničím jiným, než opakováním obsahu
stížnosti, podané do usnesení prvého soudu, stačí poukázati stěžovateli
na odůvodnění napadeného usnesení, se zákonem a věcí se srovnávající.