Čís. 170.»Dalšími výlohami, následkem porodu snad nutnými« míněny jsou v §u 167 obč. zák. Jen takové výlohy, jež porod jako takový měl bezprostředně v zápětí.(Rozh. ze dne 6. května 1919, Rv I 224/19.)Opírajíc se o § 167 obč. zák. domáhala se A. na otci jejího mimomanželského děcka náhrady nákladů na opatření dětského kočárku, prádla a peří do peřinek a útrat lékařského ošetřování dítěte. Prvá stolice (okresní soud v Ústí n. L.) žalobě vyhověla, zjistivši, že tvrzený náklad byl žalobkyní skutečně vynaložen. Odvolací soud (krajský soud v Litoměřicích) žalobu zamítl, vycházeje z právního názoru, že dalšími výlohami míní zákon v § 167 obč. zák. pouze výlohy, přímo matky se týkající, nikoli též výlohy na dítě, poněvadž tyto zahrnuty jsou v §u 166 obč. zák. a nárok z tohoto ustanovení vyvozený přísluší proti otci pouze dítěti, nikoli však matce. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně nevyhověl.Důvody:Dovolání opírající se o dovolací důvod nesprávného právnického posouzení rozepře jest neopodstatněno: Žalobkyně přes to, že byla ve sto- licích nižších zastoupena práva znalými zástupci chudých, neodůvodňovala svůj nárok na náhradu nákladů nutných na opatření dětského kočárku, prádla a peří do peřinek a rovněž tak i útrat lékařského ošetřování dítěte tvrzením a důkazem, že učinila náklad tento za žalovaného, který dle zákona jest jako otec v prvé řadě povinen, nemanželské dítě způsobem jmění svému přiměřeným živiti, vychovávati a zaopatřiti; neopřela tudiž tyto nároky o právní důvod §§ 1042 a 166 obč. zák., nýbrž obmezila a obmezuje se také v dovolání na tvrzení, že jí náhrada těchto nákladů přísluší na základě předpisu §u 167 obč. zák. Názor tento jest však zřejmě nesprávný. Kdežto § 166 obč. zák. upravuje práva nemanželského dítěte vůči jeho rodičům, určuje § 167 v novém znění, které nároky příslušejí nemanželské matce vůči otci dítěte. Předpis tento není nikterak snad doplňkem §u 1328 obč. zák. a nezakládá vůbec žádných nároků z důvodu náhrady škody, nýbrž samostatnou obligaci ze zákona, která, prýštíc z péče o nemanželské děti, rozšiřuje okruh povinností otcovských a byla proto také zařazena mezi předpisy práva rodinného. Dle §u 167 jest otec povinen, nahraditi matce útraty porodu a jejího zaopatření za prvých 6 týdnů po porodu a, nastane-li následkem porodu nutnost dalších výloh, i tyto. Že výpočet nároků v §u tomto nemanželské matce vůči otci poskytnutých jest taxativní, o tom není vůbec pochyby. Z povahy závazků paragrafem tímto stanovených, které nemají svůj původ v poškození proti právu způsobeném, nýbrž v sociální péči, která, nemá-li býti tísnivá, nesmí zatěžovati toho, kdo nese její břímě, více, než jest nezbytno, vychází však zároveň, že předpis §u tohoto o »dalších výlohách následkem porodu snad nutných« nesmí býti extensivně vykládán. Nasvědčuje tomu také skutečnost, že subkomité býv. rakouské panské sněmovny, volivši výraz »výlohy«, se rozhodlo pro znění přesnější a užší, než bylo navrhováno ve vládní předloze (Aufwendungen). Z úvah těchto plyne, že mezi tyto »další výlohy následkem porodu snad nutné« lze čítati jen takové výlohy, které porod takový měl bezprostředně v zápětí, v žádném případě tedy i náklady na pořízení dětského kočárku, prádla, peří do peřinek a útraty lékařského ošetření dítěte. Výlohy zde právě uvedené jsou snad částí nákladu, jejž mají, poněvadž jest nutným k výchově a zaopatření dítěte, dle, §u 166 obč. zák. nésti jeho rodiče a v první řadě otec, a jehož náhradu by mohla nemanželská matka žádati na otci podle § 1042 obč. zák., kdyby ovšem tvrdila a prokázala že učinila tento náklad za něj v úmyslu, jej zavázali; rozhodně však nenáleží mezi »další výlohy nutné následkem porodu«, jichž náhradu by mohla nemanželská matka požadovati z důvodu §u 167 obč. zák. Poněvadž však žalobkyně příslušné své nároky pouze o tento právní důvod opírala a i ve svém dovolání opírá, nelze spatřovati nesprávného posouzení rozepře po stránce právní v tom, že byla s nimi zamítnuta.