NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15764.

Ustanovení § 488 obč. zák. upravuje jen služebnosti k zřízení okna v cizí zdi ve smyslu § 475 č. 3 obč. zák., nikoli však záporné služebnosti domovní ve smyslu § 476 č. 10 a 11 obč. zák., jenž předpokládá okno ve vlastní nebo společné zdi.
Kdo tvrdí, že vydržel zápornou služebnost domovní, musí dokázati, že zakázal majiteli služebného pozemku konati na něm něco, k čemu by byl jinak oprávněn, a že se tomu zákazu podrobil. Nestačí jen skutečný stav.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1937, Rv I 306/35.)
Žalobce přednesl, že žalovaní postavili těsně před okno jeho kuchyně na svém pozemku prkno tak, že mu tím odňali světlo a přístup vzduchu do kuchyně. Tvrdě, že okno to bylo ve zdi po dobu delší než třicet let a že tím bylo vydrženo právo služebnosti na přístup světla a vzduchu, domáhá se žalobou odstranění toho prkna. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Jest předeslati, že v souzeném případě nejde o okno v cizí zdi a tudíž nejde o právo okna ve smyslu § 488 obč. zák., jímž se rozumí jen právo uvedené v § 475 č. 3 obč. zák. (okno v cizí zdi zříditi, ať pro světlo nebo vyhlídku), nýbrž o právo ve smyslu § 476 č. 10 a 11 obč. zák. (neodnímati panujícímu stavení světla a vzduchu ani vyhlídky), jež bývá obyčejně nazýváno též právem okenním. Obojí tato práva se však od sebe podstatně liší a nelze použíti ustanovení § 488 obč. zák. pro výklad § 476 č. 10 a 11 obč. zák., jak to mylně učinily soudy nižší. Neboť ustanovení § 488 obč. zák. upravuje positivní služebnost zříditi okno v cizí zdi (§ 475 č. 3 obč. zák.), kdežto zde jde o zápornou služebnost domovní ve smyslu § 476 č. 10 a 11 obč. zák., jež předpokládá okno ve vlastní nebo společné zdi, jak tomu je právě v souzeném případě. S tímto právem nelze však směšovati právo otvírati okno do vzduchového prostoru sousedova, jež může býti samostatným, právem služebnosti positivní, ale o to tu nejde. Žalobci jde, jak z jeho žalobního přednesu je zřejmé, jen o to, aby jeho oknu zřízenému ve vlastní zdi nebylo odnímáno světlo, vzduch a vyhlídka, jde tedy zřejmě o právo ve smyslu § 476 č. 10 a 11 obč. zák. a tedy o domovní služebnost zápornou. Poněvadž tvrdí, že této záporné služebnosti domovní nabyl vydržením, bylo na něm, aby dokázal skutečnosti, které by toto vydržení odůvodňovaly. Ježto jde právě o zápornou služebnost, nemůže pouhý skutečný stav, třebas trval již od dávných dob, odůvodniti držbu a vydržení takovéto služebnosti, nýbrž se vyžaduje, aby majitel pozemku panujícího zakázal majiteli pozemku služebného konati na služebném pozemku něco, k čemu by byl jinak oprávněn, a že majitel služebného pozemku se tomu podrobil (rozh. č. 5149 a 5644 Sb. n. s.). Bylo tedy, když jde o t. zv. zápovědní právo ve smyslu §§ 313, 351 a 1459 obč. zák., na žalobci, aby prokázal, že onen stav nebyl pouze nahodilým, nýbrž že byl přivoděn a zachováván právě tím, že on resp. jeho právní předchůdce toto zápovědní právo uplatňoval po případě uplatnil a že se žalovaná strana resp. jejich právní předchůdcové jediné z toho důvodu zdržovali veškerých úkonů toto právo rušících, jemu se prostě podrobili a nadále toho práva na tento způsob šetřili. Tyto nutné předpoklady pro uplatňované vydržení však splněny nebyly, ba žalobce takových skutečností, jež by vydržení podle toho, co bylo právě uvedeno, odůvodňovalo, ani netvrdil, omeziv se ve svém přednesu na pouhý fakt, že stav, jaký tu byl postaveními prkenné stěny před jeho okno, trval po dobu vydržecí. Žaloba postrádá skutkového základu.

Citace:

Čís. 15764.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 90-91.