Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 2
PDF

Čís. 5206.


Exekuční soud není oprávněn, opatřiti si po rozvrhovém roku před vydáním rozvrhového usnesení potřebná vysvěcení, by mohl rozhodnouti o oprávněnosti a pořadí přihlášeného nároku. Doklady, jichž třeba při přihlášce dávky z majetku.
(Rozh. ze dne 13. srpna 1925, R I 660/5.)
Soud prvé stolice přikázal v rozvrhovém řízení o výtěžku za exekučně prodané nemovitosti eráru dávku z majetku v přednostním pořadí.
Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nepřikázal dávky z majetku.
Důvody:
Názor rekursního soudu, že exekuční soud byl podle §u 55 ex. ř. oprávněn, opatřiti si po rozvrhovém roku před vydáním rozvrhového usnesení potřebná vysvětlení, by mohl rozhodnouti o oprávněnosti a pořadí nároku berního úřadu na přikázání dávky z majetku, je mylným, jsa v zřejmém rozporu s předpisy §§ 210, 211, 213 a 214 ex. ř. Podle §u 210 musí zúčastněné strany, mezi něž počítati jest i veřejné orgány, kdyžtě zákon pro ně odchylky nestanoví, své nároky, má-li k nim býti při rozvrhu nejvyššího podání přihlíženo a nejsou-li již jinak zřejmý a prokázány, přihlásiti a doložiti nejpozději při rozvrhovém roku. Podle §u 211 je po skončeném rozvrhovém roku doplnění přihlášky nepřípustno. Podle §u 213 je při rozvrhovém roku podati případný odpor proti výši a pořadí jednotlivých pohledávek a jest při něm slyšením přítomných osob věc vyjasniti a podle §u 214 je v rozvrhu učiniti usnesení podle výsledků tohoto jednání. Z toho ze všeho plyne, že soud nejen není povinen, nýbrž ani není oprávněn, by po rozvrhovém roku přihlášky obmeškalých účastníků buď sám po úředním šetření opravoval aneb je stranou opraviti dal. Neměl proto soud první stolice k dodatečným přihláškám berního úřadu ze dne 20. května 1925 přihlížeti. Přihláška berního úřadu ze dne 23. ledna 1925 pro přikázání dávky z majetku nepostačovala. Zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n. přiznává podle §u 62 dávce z majetku přednostní zákonné zástavní právo jen do částky, připadající na prodanou nemovitost, a jen do 30% její hodnoty k 1. březnu 1919. Bylo proto na berním úřadě, by nejpozději při rozvrhovém roku předložil doklady, že tu jsou uvedené předpoklady, by přihlášená dávka z majetku byla přikázána. Toho neučinil, nebylo proto lze k nejasné a nedoložené přihlášce přihlížeti a dávku z majetku přikázati. Přikázal tudíž rekursní soud částku 9 782 Kč, připadající na tuto opožděně přihlášenou dávku, neprávem. Slušelo se i ji z celkové částky bernímu úřadu soudem prvé stolice přikázané vyloučiti a rozvrh částky takto uvolněné a připadající věřitelům na prázdno vyšedším uložen podle §§ 233 a 234 ex. ř. soudu první stolice.
Citace:
Čís. 7099. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 953-955.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).