Čís. 11907.

Do usnesení prvého soudu, jímž byl zamítnut návrh, by bylo pokračováno v řízení o doplnění pozemkové knihy, poněvadž okresní úřad odepřel souhlas se zrušením veřejnosti části veřejného statku, o jehož zápis do pozemkové knihy bylo žádáno, — jest navrhovatelův rekurs přípustný.
(Rozh. ze dne 22. září 1932, R I 662/32.)
Soud prvé stolice zamítl žádost, by bylo pokračováno v řízení o doplnění pozemkové knihy v Čechách, ježto okresní úřad odepřel souhlas se zrušením veřejnosti části veřejného statku, o jehož zápis do pozemkové knihy bylo žádáno. Rekursní soud odmítl rekurs navrhovatelů. Důvody: V projednávaném případě jde o doplnění pozemkové knihy ve smyslu zákona ze dne 5. prosince 1874, čís. 92 z. zák. Zákon ten nemá ustanovení, že jsou v tomto řízení přípustné stížnosti do usnesení soudce vedoucího řízení o doplnění pozemkové knihy. Naopak § 1 druhý odstavec stanoví, že pozemkové knihy budou založeny z úřadu, jde jen o formální řízení; podle ustanovení § 14 zakládání pozemkové knihy děje se pod přímým dozorem předsedy zemského soudu — nyní krajského civilního soudu — a krajských soudů, neb soudcovských úředníků od nich k tomu ustanovených; a podle ustanovení § 30 mají spisy, když byla skončena jednání vyvolaná námitkami proti držebnostním listinám, předloženy býti předsedovi sborového soudu první stolice, v jehož obvodu jest katastrální obec, která byla předmětem vyšetření, by prozkoumal, zda bylo pří vyšetřování postupováno zákonným způsobem; shledal-li vady, učiní vhodná opatření, by byly odstraněny a, je-li třeba, by bylo zahájeno nové šetření. Z těchto ustanovení plyne, že přezkoumávati usnesení a opatření soudu vedoucího řízení o doplnění pozemkové knihy vyhrazeno jest presidentům sborových soudů prvé stolice, nikoliv rekursním soudům a že tudíž rekursy na rekursní soudy jsou nepřípustné a že tudíž jest nepřípustný i podaný rekurs. Na ustanoveních těch nezměnil nic zákon ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu navrhovatelů věcně rozhodl.
Důvody:
Rekursu nelze odepříti oprávnění. Rekursní soud odmítl rekurs navrhovatelů z důvodu, že přezkoumávati usnesení a opatření soudů vedoucího řízení o doplnění pozemkové knihy vyhrazeno jest presidentům sborových soudů prvé stolice, a nikoliv soudům rekursním, a že tudíž rekursy na rekursní soudy jsou nepřípustné. Tu však jde o usnesení prvého soudu navrhovatelům sdělené, jimž se zamítá jejich návrh, by bylo pokračováno v řízení o doplnění pozemkové knihy, poněvadž okresní úřad odepřel souhlas se zrušením veřejnosti části veřejného statku, o jehož zápis do pozemkové knihy bylo žádáno. Byla proto napadeným usnesením vlastně zamítnuta žádost o knihovní zápis, tedy bylo rozhodnuto o soukromoprávním nároku žadatelů, a není proto, přes to, že zakládání pozemkových knih se děje z úřadu pod přímým dozorem předsedy krajského soudu (§ 1 odst. (2), § 14 a 30 zákona o zakládání poz. kn. z 5. prosince 1874 čís. 92 z. z. pro Čechy), důvodu, by bylo odepřeno právo k rekursu účastníku, který se pokládá za zkrácena usnesením jemu doručeným (§ 6 a 37 zákona čís. 100/31). Vždyť nejde tu o nařízení presidia krajského soudu nebo vrchního soudu podle § 30 zák. o zakládání knih pozemkových v jeho dozorčí činnosti po prozkoumání spisů knihovním soudem předložených, dané soudu řízení provádějícímu, nýbrž o usnesení knihovního soudu, které soudu tomu nadřízené presidium nepřezkoumávalo. Není tu tedy případ, o jakém nejvyšší soud rozhodoval v rozhodnutí čís. 6246 sb. n. s. Poněvadž pak rekursní soud odmítl rekurs navrhovatelů, bylo usnesení jeho zrušiti a rozhodnouti, jak uvedeno.

Citace:

Č. 12146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 581-583.