Čís. 15491.

V řízení o návrhu na prohlášení konkursu nelze obdobně užíti sankce stanovené v § 167, odst. 3, poslední věta konk. ř.
(Rozh. ze dne 14. října 1936, R I 1014/36.)
Prvý soud zastavil řízení o návrhu věřitele na uvalení konkursu, poněvadž věřitel vzal svůj návrh zpět. Rekursní soud uložil prvému soudu nové rozhodnutí o návrhu. Důvody: Dlužník ve svém podání tvrdil, že pohledávka, které se věřitelka na něm domáhá, zanikla novací, že není tu prokázána platební neschopnost. Prvý soud předvolal obě strany k jednání jak o existenci vymáhané pohledávky, tak o dlužníkově neschopnosti placení. K roku se dostavil však jen dlužník, který do protokolu udal, že požadovaná pohledávka je zaplacena, a dále že, i kdyby pozůstávala, neběží o takovou pohledávku, aby ji trvale nebyl schopen zaplatiti. Prvý soud pak obeslal k novému jednání o okolnostech dlužníkem uplatňovaných právního zástupce navrhující strany znovu s tím, že nedostaví-li se vymáhající strana opětně, bude se za to míti, že od návrhu na uvalení konkursu upouští. Věřitel se k tomuto roku opět nedostavil a prvý soud proto zastavil řízení na uvalení konkursu následkem zpětvzetí návrhu. Jedná-li se o návrhu úpadce na zrušení konkursu, ustanovuje § 167 konk. ř. sankci, že o věřitelích, kteří se k roku nedostaví, má se za to, že se zrušením konkursu souhlasí, takovou sankci však nelze dovoditi, pokud se jedná o návrhu na uvalení konkursu. Z ustanovení § 69 konk. ř. nic takového se nepodává, naopak z jeho ustanovení jde jasně najevo, že pro jednání o takovém návrhu platí ustanovení § 189 konk. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest přípustný, poněvadž z napadeného jím usnesení neplyne, že zrušení bylo vysloveno z toho důvodu, že by bylo zapotřebí doplnění řízení (§ 527, odstavec 2 c. ř. s. v doslovu čl. I. čís. 4 zákona čís. 251/34 Sb. z. a n. a § 188 konk. ř.) za tím účelem, aby mohlo bytí znovu rozhodnuto, zda řízení o návrhu věřitele na uvalení konkursu má býti zastaveno následkem zpětvzetí návrhu, což bylo jediné předmětem konkursu. Rekursní soud ve skutečnosti změnil usnesení prvního soudu a rozhodl sám o uvedené otázce věcně, a to jen proto, že prvý soud vycházel z mylného právního názoru, že navrhovatel upustil od návrhu na vyhlášení konkursu mlčky tím, že se nedostavil k jednání o okolnostech namítnutých dlužníkem proti návrhu na povolení koukursu. Prvnímu soudu bylo proto rekursním soudem uloženo, by dále jednal o věřitelově návrhu na uvalení konkursu. O tom, zda jest věřitelův návrh na vyhlášení konkursu důvodný čili nic, nerozhodoval dosud prvý soud a nemohl proto ani rekursní soud tuto otázku přezkoumávati. Dovolací rekurs není však důvodný a stačí odkázati na případné odůvodnění rekursního soudu, k němuž se dodává, že ustanovení § 167, odstavec 3, poslední věta konk. ř. nelze obdobně použíti na jiné případy v tomto ustanovení neuvedené, poněvadž jde o formální předpis, jejž jest vykládati přesně. Ve vyjádření dlužníka nebyl obsažen zároveň i návrh na zrušení konkursu, neboť o návrhu na konkurs nebylo ještě rozhodnuto a konkurs dosud vyhlášen nebyl.

Citace:

Slovíčko k právnické a úřední češtině. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 13, s. 436-436.