Čís. 4240.

Právnické osoby ručí bezpodmínečně jen za své zástupce (representanty), za pomocníky ručí stejně jako přirozené osoby. Pomocníkem jest i ten, jejž zjednal jiný pomocník ručitele.
I jediné nedopatření pomocníka činí ho nezdatným ve smyslu §u 1315 obč. zák., bylo-li jím vyvoláno veliké nebezpečenství, jež se dalo posouditi prostým rozumem.
(Rozh. ze dne 8. října 1924, Rv II 357/24.)
Žalobkyně uklouzla za tuhého mrazu na chodbě v domě žalované společnosti a poranila se. Chodba byla v den úrazu myta a následkem toho zledovatěla. Žalobě na náhradu škody proti společnosti bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů:
Právnické osoby ručí bezpodmínečně jenom za své zástupce, ale za pomocníky ručí stejně jako osoby přirozené. Samozřejmě platí zástupcovo zavinění ve výběru a dohledu na pomocníky za vlastní zavinění právnické osoby. Že by byla pouze domovnice V-ová ve správě domu pomocnicí dovolatelky, nelze uznati, vlastnost tuto dlužno přiznati také Idě O-ové, která byla ku čištění domu domovnicí zjednána, tedy v zájmu dovolatelky vykonávala práce se správou domu spojené a nelze činiti rozdílu při posuzování její vlastnosti jako pomocnice dovolatelky, že nebyla zjednána dovolatelkou, pokud se týče jejími zástupci přímo, nýbrž byla zjednána domovnicí; vždyť s tohoto hlediska nemůže býti ani úředník dovolatelky, na domovnici a správu domu dozírající, považován za dovolatelčina zástupce (representanta), nýbrž pouze za pomocníka. Pomocnictví Idy O-ové způsobeno bylo tím, že ji jiná pomocnice dovolatelčina k tomu zjednala a že jako pomocnice vykonávala práce v dovolatelčině domě, které dovolatelka jako právnická osoba sama vůbec a ovšem také svými representanty osobně vykonávati nemůže a patrně ani nechce, nýbrž je vykonává a musí vykonávati pomocníky, a je lhostejno, že na domovnici dozírající úředník O-ovou k tomuto pomocnictví nezjednal, neboť i on je jenom pomocníkem zrovna jako domovnice. Důkaz nezdatnosti s hlediska §u 1315 obč. zák. musí arci podati poškozený, ale pokud jde o důkaz opomenutí něčeho, jako tomu je v tomto případě, v němž běží o posypání v domě v chodbě se utvořivšího náledí, — je odvodním důkazem, že k tomu úkolu zvolena byla zdatná osoba, povinen ten, na čí vrub jde provinilé opomenutí, v tomto případě dovolatelka. Poněvadž pomocnictví Idy O-ové bylo způsobeno tak, jak bylo již vyloženo, nelze schváliti právní názor dovolatelky, že dovolatelka ručí pouze za osobu, kterou sama zjednala, a že může býti pouze právní otázkou, zda je V-ová zdatnou osobou. Ostatně sluší v tomto případě uznati nezdatnost Idy O-ové, o které konečně dovolatelka skoro ani nepochybuje ve svém dovolání, také za nezdatnost V-ové. Vždyť, jak bylo zjištěno, a dovolatelka to zvláště zdůrazňuje, věděly obě, Ida O-ová i domovnice V-ová, že za tuhého mrazu nemůže býti chodba umývána a když to V-ová zařídila a Ida O-ová na její rozkaz přes to, že o obou ženách musí býti podle §u 1297 obč. zák. předpokládán zdravý rozum, s jehož výkony je posouzení řečené otázky obyčejného života všedního nerozlučně spojeno a když na nějakou nedostižitelnou odbornost tato otázka nevyrůstá, pak projevila i V-ová svým jednáním svou nezdatnost pro výkony, k nimž byla zjednána dovolatelkou přímo. Nerozhoduje, že tu bylo u obou pomocnic, jak dovolatelka poukazuje, pouze jediné nedopatření, spočívající podle dovolatelky pouze v tom, že při umývání nebylo myšleno na velký mráz venku. I jediné nedopatření, když jest jím vyvoláno zvláště veliké nebezpečenství, jak tomu bylo v tomto případě, a když se toto nebezpečenství dalo posouditi prostým rozumem, může podati průkaz o nezdatnosti osoby, takovým nedopatřením provinilé, neboť když jest někdo schopen takto kvalifikované nedbalosti ve svém povolání, dlužno o něm právem říci, že je nezdatným.

Citace:

č. 4240. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 397-398.