— 27 —Smlouva pachtovní či contractus innominatus? (§§ 1090. a 861. vš. obč. zák., §§ 83., 49. odst. 5 a 50. J. N.)Obec Kv. pronajala svůj lom podnikateli staveb N. za účelem dodávání kamene k regulaci řeky Moravy na dobu šesti let s podmínkou, že pachtýř zaplatí 50 h za každý m³ nalámaného a složeného kamene; jehož smí ale za tuto dobu pachtovní jenom nanejvýše 12000 m³ vytěžiti, a vyhradila si dále dozor na způsob lámání kamene v lomu tom, při čemž se pachtýř zavázal nařízeními obce v tomto směru se říditi a po uplynutí pachtu lom obci vrátiti v takovém pořádku, aby kámen bez překážky dále dle zákonného ustanovení mohl býti lámán.Opírajíc se o znění smlouvy této, podala obec Kv. na pachtýře lomu žalobu určující, žádajíc, aby bylo rozsudkem zjištěno, že pachtýř žalovaný neláme přes příkaz obce žalující po celé šířce lomu kámen a nevyváží hlínu z něho, čímž prý hrozí obci nenahraditelná škoda znehodnocením a zkažením lomu, ač-li nebude vykořisťování lomu ihned přítrž učiněna.Odvolávajíc se na ustanovení §§ 83. a 49. odst. 5. j. n., odůvodňuje žalobkyně procesní příslušnost c. k. okresního soudu v Kr., jakožto fóra rei sitae bez ohledu na ocenění předmětu sporu pro tento spor pachtovní.Žalovaný namítal po stránce formální nepříslušnost soudu procesního, poněvadž prý se nejedná o poměr čistě pachtovní, nýbrž o smlouvu innominátní, ježto jednak schází zde podstatná náležitost smlouvy pachtovní, totiž přenechané užívání »věci nespotřebitelné«, vzhledem k tomu, že podstata lomu hospodářským užíváním, vyčerpáním kamene z něho se zničí, jednak že neplatí se v daném případě pachtovné dle míry užívání, nýbrž dle množství nalámaného kamene. Následkem toho musí prý se posuzovati příslušnost soudní v daném případě dle ceny předmětu sporného, tedy vzhledem k podané žalobě určovací dle interesu žalobkyně na určení sporného právního — 28 —poměru, kteréžto interese ale vzhledem k dojednanému množství lámaného kamene obnáší 6000 K, takže ratione valoris příslušným jest pro tento spor dle všeobecných předpisů soud sborový první stolice (v tomto případě c. k. krajský soud v Uh. Hr.). §§ 49. odst. 1. a 50. i 58. j. n.Proti tomuto ocenění předmětu sporného na 6000 K žalobkyně ničeho během sporu nenamítala.Rozsudkem c. k. okresního soudu v Kr. byla: 1. námitka nepříslušnosti soudu procesního zamítnuta, a 2. žalobní prosbě vyhověno a sice ad 1. pokud se zamítnuté námitky inkompetenční týká v uvážení, že se zde jedná o pravou smlouvu pachtovní, poněvadž lom sporný byl za určitou cenu (nanejvýše 12000 m³ po 50 h) odevzdán žalovanému dle smlouvy jen k takovému užívání, jímžto podstata lomu nemá trpěti a se zužívati, tak aby po uplynutí smluvené doby pachtovní zase žalobkyně mohla v řádném jeho těžení pokračovati, takže se jedná o spor pachtovní, pro který příslušnost okresního soudu rei sitae jest dle §§ 83. a 49. odst. 5. j. n. bez ohledu na ocenění předmětu sporu dána.Proti rozsudku tomuto podal žalovaný ad 1. rekurs z důvodů v první stolici uplatňovaných a ad 2. odvolání. Rekursu proti zamítnuté námitce inkompetenční nedal však c. k. krajský soud v U. Hr. místa z důvodů první stolice, a ustanoven ihned rok k ústnímu jednání u věci samé (č. j. Bc I. 53/9).Poznámka zasílatelova: Jinak rozhodl v podobném případě nejvyšší soudní dvůr v nálezu z 24. ledna 1901 č. 16168 (sbírka Pfaff, Schey, Krupský č. 1389), kdež se však jednalo o přenechání pozemku k dobývání minerálních olejů teprve tam hledaných za úplatu dle očekávaného quanta stanovenou. Křepelka.