NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 14346.

Vládní nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 Sb. z. a n. o úpravě pachtovného při zemědělských pachtech.
Do výměry zemědělské půdy podle § 7 tohoto vl. nař. jest počítati i pachtované pozemky, jež pachtýřem byly ponechány v podpachtu, třebaže ponechání v podpachtu bylo určeno Státním pozemkovým úřadem.
(Rozh. ze dne 2. května 1935, R II 205/35.)
Nižší soudy rozhodly, že navrhovatel má nárok na úpravu pachtovného podle vládního nařízení čís. 164/33 sb. z. a n., rekursní soud z těchto důvodů: I když navrhovatelkou byl najat hospodářský objekt ve výměře přes 250 ha, přece jen fakticky nepřesahuje výměra pozemků navrhovatelce do pachtu daných 250 ha, poněvadž z této výměry bylo dáno asi 30 ha do pachtu drobným pachtýřům a to částečně již dříve na zákrok Státního pozemkového úřadu majitelem, ještě než strany uzavřely pachtovní smlouvu. Podle této pachtovní smlouvy byla platnost její podmíněna tím, že pachtýř nebude míti více práv než majitel. Poněvadž již tehdy včas uzavření pachtovní smlouvy mezi stranami měli část pozemků vypachtovánu drobní pachtýři, nenabyla žadatelka fakticky k těmto pozemkům žádného práva ze smlouvy pachtovní a fakticky dostala do pachtu objekt ve výměře méně než 250 ha. Nezáleželo a nezáleží tedy na pachtýři, že nehospodaří na objektu celém, jak jest patrno z připíšu Státního pozemkového úřadu, a jest splněno tedy ustanovení § 7 vl. nař. čís. 164 z roku 1933.
Nejvyšší soud změnil rozhodnutí nižších soudů a vyslovil, že nárok na úpravu pachtovného ve smyslu cit. vládního nařízení pachtýři nepřísluší. Důvody:
Pachtýři hospodářských celků mají podle § 7 vlád. nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. nárok na úpravu pachtovného, nepřesahuje-li výměra hospodářské půdy 250 ha, při čemž však na rozdíl od §§ 1 a 6 není stanoveno, jakým způsobem má pachtýř na spachtované půdě hospodařiti. Ve způsobu hospodaření není pachtýř hospodářského celku nijak obmezen a proto nepozbývá nároku na úpravu, pachtovného ani tehdy, když spachtovaný celek dá úplně nebo částečně do podpachtu. V souzeném případě pachtýřka spachtovala si od Rudolfa K. celý dvůr B. ve výměře 263 ha. Z pachtovního poměru nebyly vyňaty pozemky ve výměře asi 30 ha, jsoucí tehdy z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v drobném pachtu, nýbrž pachtýřka vstoupila co do těchto pozemků ve všecka práva a povinnosti propachtovatelky a sama uvádí ve svém návrhu, že jako pachtýřka převzala povinnost z těchto pozemků nájem vybírati. Nevyloučivši tyto pozemky z pachtovní smlouvy, stala se navrhovatelka i jejich pachtýřkou a na této skutečnosti nemění nic skutečnost, že ponechání těchto pozemků v podpachtu nestalo se dobrovolně, nýbrž že bylo určeno Státním pozemkovým úřadem. Opačný názor se příčí jasnému a nepochybnému znění § 7 cit. vlád. nařízení a jeho smyslů (§ 46 odst. 2 zák. čís. 100/31 ve znění zák. čís. 251/34).

Citace:

Čís. 14346. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 381-382.