Č. 4207.
Vojenské věci: I. Tím, že president republiky dekretem z 2. června 1923 schválil výnos mno č. 163000/8 ai 1920, stal se výnos ten platnou normou. — II. President republiky jest oprávněn, pokud určování pořadí příslušníků branné moci není upraveno zákonem, sám stanoviti všeobecné zásady, kterými se pořadí to řídí.
(Nález ze dne 8. prosince 1924 č. 280).
Prejudikatura: Boh. 1998, 2593 adm.
Věc: Josef E. v P. proti ministerstvu národní obrany stran služebního pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li, který měl služební pořadí ode dne 1. června 1914, a který byl v době od 1. prosince 1921 do 30. září 1922 na dovolené s čekaným, bylo výnosem mno ze 7. listopadu 1922 při přeložení do presenčního počtu stanoveno nové pořadí dnem 1. dubna 1915.
Žádosti st-lově za ponechání původního pořadí mno rozhodnutím z 15. října 1923 nevyhovělo z důvodu, že »doba ztrávená na dovolené s čekaným není podle ustanovení bodu 3) h) 4) výn. mno č. j. 163000/8 odd. ex 1920 do pořadí započítatelna a proto se tato doba od původního pořadí odpočítává. Stížnost do tohoto rozhodnutí k nss-u podaná, vytýká, že min. výn. č. 163.000/8 odd. ex 1920, o který se nař. rozhodnutí opírá, nemá zákonného podkladu a nemůže býti tedy na újmu nabytým právům.
Nss neshledal stížnost důvodnou:
K odůvodnění uvedené výtky dovolává se stížnost na zdejší nál. Boh. 1998 adm., — jímž bylo v obdobném případě vysloveno, že výn. č. 163000/8 odd. ex 1920 není ústavní právní normou obecně závaznou a že jím tudíž nebyly dotčeny předpisy služební knihy vydané pro bývalou armádu rakouskou o tom, kdy má dovolená bez požitků nebo s čekatelným za následek změnu pořadí.
Stížnost však přehlíží, že od doby, kdy byl vydán uvedený zdejší nález se právní stav změnil.
Nařídil totiž dekretem z 2. června 1923, uveřejněným pod článkem 281 v 33. části věcného věstníku mno president republiky k návrhu mno podle § 64 (1) odst. 10 úst. listiny, aby pro pořadí vojenských gážistů byly za platné a závazné a to ode dne jejich vydání pokládány výnosy mno v dekretu tom přesně označené, v prvé řadě výnos uveřejněný ve Věstníku věcném III č. 57 čl. 593, t. j. výnos ze 16. října 1920 č. 163000/ 8, o nějž tu jde.
Tím, že jej president republiky schválil, stal se uvedený výn. podle názoru, který nss vyslovil v nál. Boh. 2593 adm. i co do materielního obsahu normou platnou a závaznou až do příštího vydání zákona materii tu upravujícího, neboť jak soud v uvedeném nálezu rozvedl, má president republiky podle § 64 č. 10 úst. listiny vrchní velitelství veškeré branné moci. K této vrchní velitelské moci náleží také vydávání všeobecných norem k uspořádání služby uvnitř branné moci. K vnitřním poměrům branné moci patří organisace armády a s ní ovšem i úprava poměru podřízenosti a nadřízenosti mezi jednotlivými příslušníky branné moci, důsledkem toho také úprava služebního pořadí, kterým se právě poměr podřízenosti a nadřízenosti mezi jednotlivými příslušníky branné moci určuje.
Že toho plyne, že president republiky jest ve smyslu § 64 č. 10 úst. listiny povolán a oprávněn aspoň potud, pokud určování pořadí příslušníků branné moci nebylo upraveno zákonem, sám stanoviti všeobecné zásady, jimiž se pořadí řídí.
Je-li tomu tak, nemůže se stížnost s účinkem odvolávati na normu vydanou pro býv. armádu rakouskou, poněvadž na místo této normy nastoupila nová norma presidentem republiky ústavně platně a závazně stanovená.
Poněvadž pak podle § 3) lit. h) bodu 4) této normy doba ztrávená na dovolené s čekaným se do pořadí nepočítá, nelze shledati, že by bylo v rozporu se zákonem naříkané rozhodnutí, když st-li nezapočetlo do pořadí dobu, kterou nesporně na dovolené s čekaným ztrávil.
Jest tedy stížnost neodůvodněna a slušelo ji proto zamítnouti.