NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2642.

Nepřípustnost pořadu práva, domáháno-li se na státu vydání peněz, jež stát zadržuje za cukr, pro podezření z podloudného vývozu zabavený a pro veřejné zásobování použitý.
Nárok veřejnoprávní nestává se nárokem soukromoprávným proto, že úřady správní uznaly oprávněnost nároku.
(Rozh. ze dne 23. května 1923, R I 448/23)
Při přechodu maďarsko-slovenských hranic pozastavily finanční orgány žalobci zásilku cukru, zabavily ji a odevzdaly služnovskému úřadu, jenž ji prodal a zaslal stržené peníze přeplatkovému úřadu v Praze. V řízení o žalobě na československý erár o vydání stržených peněz vznesl erár námitku nepřípustnosti pořadu práva, již soud prvé stolice zamítl a žalobě vyhověl. V onom směru uvedl v důvodech: Námitka není odůvodněna, neboť jedná se o nárok soukromoprávní proti čsl. eráru, jehož úřad zadržuje žalobci peníze, jemu příslušející, jak má soud za prokázáno z připíšu finančního ředitelství v Košicích, z něhož se zjišťuje, že trestní řízení proti žalobci pro zločin podloudného vývozu cukru bylo státním zastupitelstvím zastaveno, ježto se nejedná o podloudný vývoz. Z důvodu toho z nařízení generálního finančního ředitelství v Bratislavě poukazuje finanční ředitelství v Košicích čsl. cukerní komisí v Bratislavě, by poukázala výtěžek za cukr ten žalobci. Když tudíž důvod zabavení cukru a zadržování výtěžku zaň odpadl, má žalobce soukromoprávní nárok, proti eráru, by mu výtěžek vydal a bylo věcí žalované strany, by po odpadnutí důvodu zadržování výtěžku ministerstvem financí ve smyslu zákona ze dne 23. září 1919 čís. 519 sb. z. a n. na státní fond přeplatkový v Praze odvedený vymáhaný peníz žalobci uvolnila a poukázala ku výplatě, neboť každá příčina k dalšímu zadržování peníze toho odpadla. Žalobce nemá co činiti s čsl. cukerní komisí v Bratislavě, nýbrž jen se žalovaným erárem a, uložil-li tento peníze do svého přeplatkového fondu, jest to jeho vnitřní věcí a bylo věcí jeho a jeho úřadů, aby po odpadnutí důvodů zadržování uvolnění a výplatu sám provedl a když tak ani po žalobě do rozsudku neučinil, jest s povinností svou v prodlení. Odvolací soud vyhověl námitce a odmítl žalobu. Důvody: Není sporu o tom, že žalobci pozastavena byla finančními státními orgány na hranicích maďarsko-slovenských zásilka cukru, který odevzdán byl veřejné aprovisaci a stržen zaň obnos, o nějž se v tomto sporu jedná. Předloženým přípisem finančního ředitelství v Košicích ze dne 14. ledna 1921 je zjištěno, že z uvedeného důvodu zavedeno bylo trestní řízení pro zločin podloudného vývozu, které však rozhodnutím státního zastupitelství v Košicích bylo zastaveno. Zabavení cukru stalo se tedy u výkonu výsostních práv státu a poměr, který mezi státem a žalobcem důsledkem toho vznikl, byl poměrem veřejnoprávním. Následkem toho však také každý nárok, odvozovaný z tohoto veřejnoprávního poměru, může býti jen povahy veřejnoprávní. Jde tedy o nárok, jaký má na mysli zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 4 sb. z. a n. a byl by k rozhodování o něm povolán zemský soud v Praze, ale jen tehdy, kdyby dle §u 2 (6) zákona čís. 3 z téhož dne nerozhodovaly úřady správní. Že úřady správní o nároku tomto rozhodovaly, plyne zřejmě z předložených listin: citovaného přípisu finančního ředitelství v Bratislavi ze dne 29. dubna, 12. června a 30. srpna 1922. Z přípisu ze dne 12. června 1922 dále plyne, že jedná se o obnos, který předán byl státnímu fondu přeplatkovému. Dle nařízení ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n. spravuje přeplatkový fond zvláštní komise, která jej zúčtuje po ukončení výrobního období ministerstvu financí. Jest tedy toto ministerstvo povoláno, by o sporném obnosu, odvedeném přeplatkovému fondu, konečně rozhodlo. Odvolatel také tvrdí, že toto ministerstvo o nároku rozhodlo, ale důkaz o tom podán není. Soud prvý je toho názoru, že, když důvod zabavení cukru pominul a zadržování výtěžku zaň odpadlo, má žalobce soukromoprávní nárok proti eráru, by mu výtěžek vydal a bylo prý věcí žalované strany, by po odpadnutí důvodu zadržování výtěžku ministerstvem financí na státní fond přeplatkový odvedený vymáhaný peníz žalobci uvolnil a poukázal k výplatě, poněvadž každá příčina k dalšímu zadržování obnosu toho odpadla. Názor tento je však mylným. Nárok povahy veřejnoprávní nestává se nárokem soukromoprávním proto, že úřady správní uznaly snad oprávněnost nároku žalobcova. Povaha nároku toho zůstává touže a posouzení otázky, zda a proč peníz sporný nemůže býti dosud žalobci vydán, spadá do pravomoci úřadů správních, zde ministerstva financí, jemuž musí býti ponecháno, by v mezích své pravomoci o tom rozhodlo. Jest proto námitka nepřípustnosti pořadu práva odůvodněna.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel opakuje právní názor, vyvrácený již odvolacím soudem, tvrdě, že jde o nárok soukromoprávní, ježto nárok ten byl uznán orgány žalované strany. Ovšem netvrdí stěžovatel, že nárok ten byl výslovně uznán jako soukromoprávní, a neuvádí zákonných ustanovení, dle nichž veřejnoprávní nárok stane se soukromoprávním jen důsledkem uznání. Je proto neodůvodněn závěr, že nárok takový lze vymáhati pouze sporem, a ne cestou správní.

Citace:

č. 9899. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 967-970.