NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6342.

Zástupce chudých může býti obviněnému zřízen, jen když o to obviněný žádá a jen pro určité úkony, uvedené výčetmo v § 41, odst. 3 tr. ř. K opovědi opravného prostředku nemůže býti zřízen, ani když o to obviněný žádá.
Zmocnění zástupce chudých, zřízeného pro hlavní přelíčení, pomíjí ukončením hlavního přelíčení.
(Rozh. ze dne 12. května 1939, Zm I 117/39.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 174 II, c) tr. z.
Z důvodů:
Obžalovanou zastupoval při hlavním přelíčení konaném dne 22. února 1939 Dr. N., jako zástupce chudých, který pak podáním daným na poštu dne 23. února 1939 ohlásil jménem obžalované zmateční stížnost a odvolání z výroku o výši trestu a nepřiznání podmíněného odsouzení, v kterémžto podání žádal zároveň, aby mu jako obhájci ex offo (správně zástupci chudých) byl doručen písemný rozsudek. Rozsudek mu byl doručen dne 1. března 1939, načež podal dne 7. března 1939 provedení zmateční stížnosti a odvolání z výroku o nepodmíněném odsouzení. Podle zprávy nalézacího soudu ze dne 2. května 1939, kterou si nejvyšší soud vyžádal, byl Dr. N. ustanoven soudem za zástupce chudých jak pro hlavní přelíčeni, tak i k ohlášeni a provedení event. opravných prostředků.
Podle § 41, odst. 3 tr. ř. lze obviněnému zříditi na jeho žádost zástupce chudých k provedení určitých od něho (t. j. obžalovaného) opověděných opravných prostředků, k odůvodnění odporu proti spisu obžalovacímu od něho opověděného, jakož i pro hlavní přelíčení. Z toho jasně plyne, že lze zříditi zástupce chudých jen tehdy, když obviněný o to žádá a jen pro určité úkony výčetmo v § 41, odst. 3 tr. ř. uvedené. Podle obsahu spisů nežádala obžalovaná o zřízení zástupce chudých k provedení opravných prostředků a zmocnění zástupce chudých pro hlavní přelíčení zřízeného pominulo ukončením hlavního přelíčení, takže k dalšímu zastupování by se byl musel obhájce vykázati plnou mocí (rozh. č. 3515, 3714 Sb. n. s.), která by musela pocházeti z doby příslušného úkonu. Obhájce Dr. N. připojil sice dodatečně plnou moc obžalovanou podepsanou ze dne 29. dubna 1939 podotknuv, že byl k event. podání a provedení opravných prostředků ustanoven soudem jako zástupce chudých a že pro jistotu předkládá ještě tuto plnou moc.
Z toho plyne, že v době opovědí opravných prostředků nebyl obhájce obžalovanou k opovědi vůbec zmocněn a jako zástupce chudých tak učiniti po hlavním přelíčení nemohl, a že nemohl býti soudem k opovědi opravných prostředků ani tehdy zřízen, kdyby byla obžalovaná o to žádala. Byla proto uvedená opověď opravných prostředků ze dne 23. února 1939 podána osobou neoprávněnou a nelze proto přihlédnouti ani k provedení zmateční stížnosti podanému dne 7. března 1939, ke kterému nebyl obhájce obžalovanou v té době rovněž zmocněn a jako zástupce chudých ji k tomu zřízen býti nemohl, když to obžalovaná nežádala (rozh. č. 4241 Sb. n. s.).
Obžalovaná sama učinila dne 24. února 1939, tedy ve lhůtě k opovědí opravných prostředků obhájcem nepodepsané podáni označené jako odvolání, jehož obsah — nové průvodní návrhy a nové okolnosti, které jsou v řízení zrušovacím nepřípustné — nelze pokládati za zákonné provedení některého ze zmatků uvedených v § 281, č. 1—11 tr. ř., takže je nebylo třeba ani vrátiti k podpisu oprávněným obhájcem podle § 1, č. 3 zákona č. 3/1878 ř. z.
Bylo proto zmateční stížnost zamítnouti podle § 4, č. 1 a § 1, č. 1, 2 zák. č. 3/1878 ř. z. již v poradě neveřejné.

Citace:

Čís. 6342. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 82-84.