NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 836.

Zákaz §u 293, odstavec třetí, tr. ř. neplatí, zrušen-li odvolacím soudem rozsudek okresního soudu, ježto šlo v pravdě o přečin.
(Rozh. ze dne 8. května 1922, Kr I 726/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Písku ze dne 27. května 1921, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem dle § 7 odstavec třetí zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., mimo jiné z těchto důvodů:
Dle čís. 10 a 11, správně jen čís. 11 §u 281 tr. ř., uplatňuje stížnost, že soud vykročil z mezí svého trestního oprávnění tím, že odsoudil obžalovanou pro přečin předražování dle § 7 odstavec třetí lichevního zákona k trestu tuhého vězení na šest měsíců a peněžité pokutě 1000 K , ačkoliv byl původně týž čin okresním soudem ve V. kvalifikován jako přestupek a obžalované uložen pouze trest vězení v trvání 14 dní. Nalézací soud, který o věci znova rozhodoval na základě ustanovení druhého odstavce § 475 tr. ř., byl prý vázán zákazem reformatio in peius dle obdoby § 293 odstavec třetí tr. ř., kterýžto zákaz napadeným rozsudkem porušil. Zmateční stížnosti nelze přisvědčiti. Okolnost, že proti obžalované bylo původně vedeno a v prvé stolici také skončeno trestní řízení pouze pro přestupek dle prvního odstavce § 7 čís. 1 lich. zák., kdežto k zavedení řízení pro přečin byl dán podnět teprve za řízení odvolacího, k němuž došlo následkem odvolání veřejného žalobce i obviněné, nemůže zakládati porušení zákona vůbec a zvláště ne zákazu reformatio in peius dle § 293 odstavec třetí tr. ř. Předpis § 475, odstavec druhý tr. ř. ustanovuje zcela všeobecně, že v případě, v němž rozhodoval okresní soud o činu, který je přečinem nebo zločinem, dlužno rozsudek okresního soudu k návrhu státního zástupce zrušiti a zavésti řízení dle zákona. Tomu tak bylo i v tomto případě. Poněvadž § 475, odstavec druhý tr. ř. nařizuje zrušení rozsudku beze všeho obmezení, mohou o dalším řízení platiti pouze všeobecné zásady trestního řízení, při čemž není soud nijak omezen ve výměře trestu, poněvadž jde o zcela nové a samostatné řízení pro nový čin. Není zde případu § 293 odstavec třetí tr. ř., těžší trest obžalované uložený, je přirozeným důsledkem odsouzení pro těžší trestný čin, který dal podnět k zavedení nového trestního řízení.

Citace:

č. 7984. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 832-834.