Č. 673.

Zabírání bytů: * Místnost živnostenskou, která následkem povolání majitele k službě vojenské po dobu jeho nepřítomnosti sloužila k účelům obytným, nelze zabrati dle § 8 č. 4 zák. byt., když majitel nyní jí opět používá k jejím bývalým účelům.
(Nález ze dne 21. ledna 1921 č. 584.)
Věc: Alois a Magdaléna M. v Kolíně (adv. Dr. B. Ciller z Prahy) proti okresní správě politické v Kolíně o zabrání místností.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: — — — — — — — — — — — — — —
O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud toto:
Naříkané rozhodnutí opírá se o ustanovení bodu 4 § 8 bytového zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. a odůvodněno jest zjištěním, že jedná se o místnosti, které byly odňaty účelům obývacím.
Ježto § 8, č. 4 bytového zákona odvolává se na ustanovení § 3, č. 4, lze za místnosti odňaté obývacím účelům bez úředního povolení pokládati jen ony, u nichž takového povolení dle nařízení ze dne 28. března 1918 č. 114 ř. z. a v daném případě dle nařízení místodržitele pro Čechy ze dne 17. října 1918 č. 79 z. z. třeba bylo. Úřad, aby mohl použíti zabíracího důvodu v § 8 č. 4 bytového zákona uvedeného, musí tedy zjistiti, že místnosti, jež zabrati hodlá, byly dříve místnosti obytné, že účelům těmto byly odňaty a to již za platnosti výše citovaného nařízení, že k provedené změně bylo zapotřebí povolení úřadu (§ 2 cit. nař.) a že uděleno nebylo.
V daném případě stěžovatel namítal, že místnost zabraná byla jím za místnost živnostenskou určena a po léta užívána a že jen přechodně, když konal službu vojenskou, byla užívána k obývání. Okolnosti tyto však nijak vyšetřeny nebyly, poněvadž žalovaný úřad vycházel z názoru, že nezáleží na momentu přechodnosti takového užívání, nýbrž že jedině rozhodnou okolností jest, že místnost v poslední době byla obývána a že v ní jsou kamna.
Názor tento jest však mylný. Stejně jako dílna po čas vojenské služby majitele prázdná zůstává místností živnostenskou, tak i dílna jen z důvodu nucené nepřítomnosti majitele a nemožnosti provozu živnosti pouze po dobu této překážky dočasně za ubikaci vojenskou a potom jen přechodně k obývání pronajatá, nemůže tím pozbýti své povahy původní a státi se místností k obývání sloužící ve smyslu § 8 č. 4 cit. zák. a nelze tudíž dle § 8 č. 4 zabrati dílnu, které přes válku následkem povolání majitele nebylo používáno k účelům živnostenským, nýbrž byla přechodně pronajata k obývání a které po uprázdnění opět se používá k jejímu bývalému účelu.
Ježto následkem mylného názoru nebyly vyšetřeny okolnosti, uvedené stěžovatelem a pro právní posouzení věci rozhodné o určení a užívání zabrané místnosti, bylo naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zákona o správním soudě.

Citace:

č. 673. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 124-125.