Čís. 15848.

Exekuci nelze povoliti proti tomu, na něhož přešel závazek podle § 9 ex. ř., stalo-li se převzetí závazku stanoveného potom rozsudkem ještě před zahájením sporu, v němž byl vydán rozsudek, jsoucí exekučním titulem pro navrženou exekuci.
(Rozh. ze dne 25. února 1937, R I 1363/36.)
Vymáhající věřitel navrhl, aby mu byla povolena podle § 9 ex. ř. exekuce proti trustee Georgu L-ovi ma základě rozsudků vydaných proti firmě H. (v Anglii), tvrdě, že závazky firmy H, převzal na sebe povinný, o čemž přiložil k exekučnímu návrhu ověřený úřední opis listiny, vydané registračním úřadem pro vyrovnání obchodní komory Jeho britského Veličenstva v Londýně. Prvý soud exekuci povolil. Rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Není třeba zkoumati otázku, zda ověřený úřední opis, vydaný registračním úřadem pro vyrovnání obchodní komory Jeho britského Veličenstva v Londýně o tvrzeném přechodu závazku na stranu povinnou, je veřejnou listinou, postačující k průkazu tvrzeného přechodu ve smyslu § 9 ex. ř., ani zda mezi Československou republikou a Britskou říší je zaručena ať již právně, ať již skutečně vzájemnost v příčině uznání platnosti veřejných listin vydaných na území jednoho nebo druhého státu, neboť i kdyby byla na obě otázky dána odpověď kladná, nemohlo by býti vyhověno rekursu, a to z těchto důvodů: Stěžovatelka opírá své právo vymáhati svoji pohledávku na trustee Georgu L-ovi o ustanovení § 9 ex. ř., dovolávajíc se při tom listiny ze dne 26. května 1932. Ustanovení § 9 ex. ř., že proti někomu, kdo není v exekučním titulu uveden, může býti vedena exekuce, je-li prokázáno, že závazek v něm určený přešel na osobu, proti které se exekuce navrhuje, dopouští logicky jen výklad, že exekuční titul byl sice podle právního stavu dosažen proti určité osobě, že však nastala změna, podle, kteréž je zavázaným subjekt jiný. Z toho plyne, že o převodu ve smyslu § 9 ex. ř. může býti řeč, jestliže oprávněný subjekt neměl ještě možnosti, aby vymohl exekuční titul proti jiné osobě než původně zavázané. V souzeném případě však žaloba byla podána dne 8. září 1933, tedy po listině, které se stěžovatel dovolává, z čehož plyne, že podle ní měl spor býti ihned veden proti proti osobě, nyní za dlužníka prohlášené, že této osobě měla býti dána možnost vstoupiti do sporu, a nelze tedy mluviti o přechodu závazku ve smyslu § 9 ex. ř.

Citace:

Nález č. 2187. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 959-961.