Čís. 2085.


Věc prodaná s výhradou práva vlastnického až do úplného zaplacení kupní ceny jest pro kupujícího až do jejího úplného zaplacení věcí cizí (svěřenou); jde o zpronevěru (§ 183 tr. zák.), prodal-li ji, aniž kupní cenu vyplatil prodateli.
(Rozh. ze dne 12. září 1925, Zm II 153/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 21. ledna 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 183 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., označuje zmateční stížnost jako spornou již otázku, zda výhrada práva vlastnického je vůbec právně účinnou, a vyslovuje názor, že i v případě koupě s takovou výhradou nabývá kupitel vlastnictví k věci koupené i práva s ní disponovati. Vzhledem na daný případ přichází arci tato otázka v úvahu jen, pokud jde o výhradu vlastnického práva k věci, prodané na úvěr, na splátky, až do úplného zaplacení kupní ceny. Nemůže býti pochybnosti ani sporu o tom, že prodej s touto výhradou je podle předpisů občanského práva přípustným, tudíž i pro smluvní strany závazným a pro případ nedodržení výhrady právně účinným. Že vedlejší úmluvy jsou při koupi vůbec přípustný, jest patrno z §§ů 1067 a násl. obč. zák., z předpisu §u 1066 téhož zákona pak vychází na jevo, že zvláštní druhy kupní smlouvy, vypočtené v §u 1067, nejsou jedině možnými a podle zákona výhradně přípustnými úmluvami stran. Úmluva o výhradě vlastnického práva k prodané věci až do úplného zaplacení liší se arci podstatně od smlouvy komisionářské, zmateční stížnost jest však v neprávu, namítajíc, že rozsudek oba pojmy stotožňuje. V tomto případě nebylo nikým ani tvrzeno, že Jan R. dal obžalovanému motocykl do komise za účelem prodeje a odvedení výtěžku z prodeje. Než i tvrzení zmateční stížnosti, že byl R. dobře věděl, že obžalovaný kupuje motocykl za účelem dalšího zcizení, nemá opory ve výsledcích hlavního přelíčení, zejména ani ve svědecké výpovědi R-ově, ani v zodpovídání se obžalovaného; zmateční stížnost dovolává se tu skutečnosti, které nezjišťuje ani rozsudek (§ 288 čís. 3 tr. ř.), která však je zároveň pro posouzení případu právně bezvýznamnou. Zjišťujeť rozsudek způsobem bezvadným, že obžalovaný koupil v listopadu 1922 od Jana R-a motocykl za 2250 Kč, při čemž jednak bylo ujednáno, že kupní cenu zaplatí obžalovaný v libovolných lhůtách do 1. srpna 1923, jednak si R. se souhlasem obžalovaného vyhradil, že kolo zůstane jeho (R-ovým) vlastnictvím tak dlouho, dokud nebude úplně zaplaceno. Podstata prodeje s takovouto výhradou spočívá však v tom, že převod vlastnictví děje se pod odkládací výminkou úplného zaplacení kupní ceny tak, že tímto zaplacením je podmíněn přechod vlastnictví k prodané věci na kupitele. Onou úmluvou ujednaly strany, že předmět koupě zůstane až do zaplacení kupní ceny vlastnictvím prodatelovým a že do kupitelova vlastnictví má přejíti teprve, až bude kupní cena úplně zaplacena. To má za následek, že věc s onou výhradou koupená je pro kupujícího až do jejího úplného zaplacení věcí cizí, která mu byla prodávajícím až do úplného zaplacení kupní ceny pouze svěřena, s níž proto kupitel nesmí volně nakládati (§ 354 obč. zák.), ji tedy zejména zciziti. Kupitel, který jedná proti úmluvě, ocitá se takto v rozporu nejen s předpisy práva občanského, nýbrž za ostatních zákonných předpokladů i se zákazy práva trestního. (Rozh. sb. n. s. čís. 1204). Zjišťuje-li tudíž rozsudek, že obžalovaný motocykl, koupený od R-a s onou jemu známou výhradou, dále prodal a peněz R-ovi neodvedl, pokud se týče kupní ceny nezaplatil, podřadil nalézací soud toto jeho jednání právem objektivní i subjektivní skutkové podstatě zločinu zpronevěry, dospěv k závěru, že obžalovaný věc jemu svěřenou za sebou zadržel a si přivlastnil a že při tom jednal úmyslně s vědomím hmotné protiprávnosti tohoto svého počínání. Je sice pravda, že rozsudek nejen věnuje ve svých rozhodovacích důvodech zvláštní pozornost zjištěné skutečnosti, že obžalovaný nezaplatil R-ovi kupní cenu za motocykl, i otázce, proč se tak nestalo, nýbrž že se v důvodech dokonce praví, že obžalovaný, spotřebovav kupní cenu za motocykl jím dále prodaný pro sebe, tuto kupní cenu za sebou zadržel a si přivlastnil. Než onen prve naznačený postup rozsudku dochází vysvětlení v tom, že nalézací soud, neupíraje zřejmě obžalovanému práva, dále zciziti motocykl, prodaný jemu, byť i s výhradou vlastnického práva pro prodatele, ukládá mu pro případ takovéhoto dalšího zcizení povinnost, v rozsudkových důvodech výslovně vytčenou, vyplatiti prodateli kupní cenu. Vychází při tom patrně s hlediska, jemuž nelze upříti oprávnění, že i při prodeji věci s výhradou vlastnického práva pro prodatele až do úplného zaplacení kupní ceny má prodávající, nebylo-li umluveno jinak, právní i hospodářský zájem na tom, by se mu zavčas dostalo smluvené kupní ceny, že mu tedy v případě, stalo-li se tak, způsob; jímž kupitel naložil s věcí, prodanou mu s onou výhradou, zůstává lhostejným. Jsou proto bezpodstatnými ony úvahy, jimiž zmateční stížnost dovozuje, že, prodá-li obchodník obchodníku předměty spotřeby s výhradou vlastnictví do zaplacení kupní ceny, počítá s tím, že obchodník (kupující) je dále prodá, a že neměl-li by kupitel práva, věc dále prodati, dopouštěl by se zpronevěry také obchodník, který by věc, prodanou mu s onou výhradou, dále prodal a pak svému prodateli zaplatil, a není konečně podstatného rozporu, který by činil rozsudek zmatečným podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. v tom, že se v jeho rozhodovacích důvodech nejprve uplatňuje názor, že obžalovaný neměl práva motocykl jemu pouze svěřený prodati, že však se mu v zápětí ukládá tamtéž ona povinnost zaplatiti R-ovi kupní cenu. Logická souvislost a vzájemná slučitelnost obou těchto rozsudkových závěrů je zřejmá z toho, co uvedeno. Důsledně není však ani vnitřního rozporu, který by, jak vytýká zmateční stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., činil rozsudek zmatečným po stránce skutkové, v tom, že jako předmět trestného činu obžalovaného uvádí se v rozsudkovém výroku motocykl, v jeho rozhodovacích důvodech naproti tomu kupní cena, které obžalovaný docílil jeho dalším prodejem.
Citace:
K § 81 j. n.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 7, s. 340-342.