NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 454.

Zabírání bytů: * Každý byt je samostatnou jednotkou a možnost záboru lze posuzovati jen z této vlastnosti bytu sama.
(Nález ze dne 14. června 1920 č. 4901.)
Věc: Jaroslav Kos v Košťanech proti okresní správě politické v Teplicích-Šanově o zabrání kuchyně.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Obec Košťany zabrala stěžovateli z bytu o pokoji a kuchyni, který má najatý v domě čís. pop. 263 v Košťanech, kuchyň za tím účelem, aby ji pronajala Antonínu Waldhauserovi, a v náhradu za kuchyň přikázala mu jinou místnost, jež současně byla zabrána Jakubu Schrӧttrovi. Okresní správa politická v Teplicích rozhodnutím ze dne 27. dubna 1920 čís. 4877 zabrání potvrdila.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí II. stolice uvážil nejvyšší správní soud toto:
Případy, ve kterých je přípustno zabrání bytů a místností, jsou taxative vypočteny v § 8 zákona ze dne 30. října 1919 čís. 592 sb. z. a n. Z jednotlivých ustanovení této normy je patrno, že naproti právu obce na zabrání stojí jako jednotka nikoli dům, nýbrž byt. Je proto podmínky záboru čerpati vždy z poměrů sporného bytu sama a postradatelnost a přespočetnost jednotlivých místností nelze tedy posuzovati dle toho, zda je za ně možna jinde náhrada. Toliko podle ustanovení osmého odstavce cit. normy může obec, resp. společný bytový úřad bez zřetele na zásady právě vyslovené disponovati volně částmi bytů, ale podmínkou je, že jsou v podnájmu a že obec, resp. společný bytový úřad opatří podnájemci vhodný a dostatečný byt náhradní.
V zápisu, který byl o jednání se súčastněnými stranami sepsán dne 9. dubna 1920, je konstatováno, že stěžovatel je nájemcem kuchyně, o jejíž zábor jde. Jestliže naříkané rozhodnutí zabírá tuto kuchyň a v náhradu za ni přikazuje stěžovateli proti jeho vůli místnost jinou, vycházejíc z názoru, že volná disposice obce, resp. společného bytového úřadu s byty a částmi bytů, jak je na mysli má § 8, odst. 8 zák. o zabrání bytů, je možná i při bytech a částech bytů, jež jsou užívány nájemcem, je dle výše uvedených úvah v odporu se zákonem a slušelo je dle § 7 zákona o správním soudě zrušiti, aniž bylo třeba obírati se dalšími námitkami stížnosti, vytýkajícími vadnost provedeného řízení.

Citace:

č. 16376. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 320-321.