Čís. 4032.

§ 234 ex. ř. vylučuje rekurs toliko ohledně námitek, které lze uplatňovati odporem, nikoli však v případech, kde přikázání pohledávky z rozvrhové podstaty odporuje buď velícím zákonným předpisům, nebo rozvrhovým zásadám §§ 216 a 217 ex. ř., pokud se týče jiným předpisům zákonným, pokud nejsou to zásady (předpisy) velící, nýbrž dispositivní.
(Rozh. ze dne 1. července 1924, R II 231/24.)
Na nemovitosti, prodané v exekuční dražbě, vázlo zástavní právo pro úvěrní pohledávku Ferdinanda В-ho do výše 18000 Kč. Exekuč ní soud přikázal na tuto pohledávku kromě 18000 Kč jistiny ještě dále úroky a útraty úhrnem 3418 Kč. К rekursu vymáhajícího věřitele rekursní soud přikázal na onu pohledávku pouze 18000 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Ferdinanda B-ho.
Důvody:
Účastník, který byl při rozvrhovém roku a mohl při něm odporem uplatňovati námitky proti přikázání některé pohledávky z rozvrhové podstaty, ale neučinil toho, nemůže ovšem podle druhé věty prvního odstavce §u 234 ex. ř. uplatňovati tyto námitky rekursem do rozvrhového usnesení, ale o takový případ zde nejde a v dovolacím rekursu jest mylně předpokládán opak. Ustanovení §u 234 ex. ř. vylučuje rekurs toliko v případě námitek takových, které lze uplatňovati odporem, nikoli však v případech, když přikázání pohledávky z rozvrhové podstaty odporuje buď velícím zákonným předpisům, nebo když odporuje rozvrhovým zásadám §§ 216 a 217 ex. ř., pokud se týče jiným předpisům zákonným, pokud nejsou to zásady (předpisy) velící, nýbrž dispositivní, aniž dotyčné soudní rozhodnutí se opírá o dohodu stran (účastníků) podle druhého odstavce §u 214 ex. ř. V těchto případech musí podle druhého odstavce §u 214 ex. ř. býti o otázce přikázání pohledávky, o kterou jde, rozhodnuto soudem výhradně jen tak, jak to dotyčný zákonný předpis nařizuje, bez ohledu na to, zdali odpor byl při rozvrhovém roku vznesen čili nic. Přikázání pohledávky úroků a útrat, účtovaných Ferdinandem B-em ve výši 3240 Kč a 178 Kč, úhrnem 3418 Kč, mimo kapitál 18000 Kč, pro nějž jest právo zástavní zapsáno v pozemkové knize, tedy mimo rámec úvěrní pohledávky, pojištěné knihovním právem zástavním jen do výše 18000 Kč, odporuje předpisu §u 14 knih. zákona, rovněž předpisům §u 216 čís. 4 a § 224 ex. ř.; podle uvedených zákonných předpisů lze totiž pohledávku, vzešlou z poskytnutého úvěru, včetně úrokův i útrat, přikázati z rozvrhové podstaty jen do té výše, do které jest úvěrní pohledávka zástavním právem pojištěna, tudíž úvěrovou pohledávku Ferdinanda В-a s úroky i útratami jen do výše 18000 Kč. Z toho plyne, že soudce první stolice neprávem vzal ve svém rozvrhovém usnesení zřetel na úrokovou a útratovou pohledávku tohoto věřitele mimo částku 18000 Kč přikázanou na jeho pohledávku kapitálovou. Vymáhající věřitelka byla proto podle §u 65 ex. ř. oprávněna k rekursu proti tomuto rozhodnutí soudce prvé stolice, ač ani ona, ani žádný z ostatních účastníků nevznesl při rozvrhovém roku odporu proti přikázání úrokův a útrat Ferdinanda В-ho mimo kapitálovou pohledávku 18000 Kč další částkou 3418 Kč; přípustnost k rekursu vymáhající věřitelky nebyla omezena ustanoveními §u 234 ex. ř.; soud stolice druhé právem rekursu vyhověl a změnil usnesení prvého soudce souhlasně s §em 14 knih. zák. a s §em 216 čís. 4 i s §em 224 ex. ř.

Citace:

č. 4032. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 58-59.