Čís. 3468.


Spolky, jež nejsou samostatnými dovolenými spolky ve smyslu zákona ze dne 15. listopadu 1867 čís. 134 ř. zák., nemohou státi na soudě.
(Rozh. ze dne 5. února 1924, R II 7/24.)
Žalobě proti oddílu československých skautů v F. o vyklizení místností procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud zrušil rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Aby žalovaný oddíl československých skautů v F. mohl býti s úspěchem žalován, musil by býti právnickou osobou dle §u 26 obč. zák. a tou by byl jenom, kdyby byl samostatným dovoleným spolkem. Zda jím jest, dlužno posuzovati výhradně dle platných zákonů politických, v tomto případě podle spolkového zákona ze dne 15. listopadu 1867 čís. 134 ř. zák. Podle §§ 4, 6, 7 a 11 tohoto zákona nutno zamýšlené utvoření spolku oznámiti spolu se stanovami zemské správě politické, po případě ministerstvu vnitra, a nesmí spolek zahájiti činnost před čtyřmi týdny od tohoto oznámení nebo před dřívějším svolením oněch úřadů. Podle §u 1 spol. zák. jsou jenom takto utvořené spolky dovoleny, podle §u 19 spol. zák. jest porušení oněch předpisů trestné. Jelikož zprávami ministerstva vnitra a zemské politické správy jest prokázáno, že zamýšlené ustanovení se spolku »Oddíl skautů československých v F.« nebylo ohlášeno, byl by tento oddíl jako samostatný spolek spolkem nedovoleným, není tedy právnickou osobou, nemůže býti podmětem práv a závazků a nemá způsobilosti ke sporům. Při tom jest zcela nerozhodno, ohlásil-li někdo policejnímu komisařství města F. jeho vstup do veřejného života, vyvíjí-li oddíl samostatnou činnost a vede zvláštní pokladnu, pročež není třeba ani uvažovati, kdo jest vlastníkem majetku, jejž oddíl spravuje. Že by užívání místností, na jichž vyklizení jest žalováno, bylo bývalo povoleno přímo žalovanému oddílu, bylo výslovně popřeno, žalovaná strana tvrdí, že povolení bylo uděleno ústředí, totiž Svazu československých skautů. I kdyby však tomu tak nebylo, bylo by zahájené soudní řízení pro nedostatek procesní způsobilosti žalovaného oddílu přece jen zmatečné dle §§ 6 a 7 c. ř. s., pročež bylo potvrditi rozhodnutí odvolacího soudu, jímž tato zmatečnost byla vyslovena.
Citace:
Čís. 3468. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 195-196.