Čís. 1773.
Nepřípustnost pořadu práva, podána-li žaloba ze služebního poměru hospodářského dělníka před uplynutím 30 dnů po jeho skončení (min. nař. ze dne 15. března 1860, čís. 73 ř. zák.). Příslušným jest státní úřad politický.
(Rozh. ze dne 11. července 1922, Rv I 329/22.)
O žalobě na zaplacení mzdy, již vznesl hospodářský dělník devátý den po skončení námezdního poměru, rozhodly oba nižší soudy věcně. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a žalobu odmítl.
Důvody:
Dle nesporného přednesu stran byl žalobce zaměstnán u žalovaného jako zemědělský dělník, jednak jako krmič dobytka a posléze při řízení secího stroje. Nesporno též, že námezdní poměr mezi žalobcem a žalovaným, jenž je rolníkem, skončen byl dne 18. března 1921. Žaloba o zaplacení mzdy za první týden v lednu a za týden po 18. březnu 1921 ve výši 252 Kč podána byla dne 27. března 1921, tedy 9. den po ukončení poměru námezdního. Dle min. nařízení ze dne 15. března 1860, čís. 73 ř. zák. jsou spory mezi výpomocnými dělníky a nádenníky při hospodářství polním a lesním, pokud vzešly po čas trvání služebního poměru neb do 30 dnů po jeho ukončení, vyloučeny z příslušnosti soudů i tehda, když ony osoby k čeledi čítati nelze. K osobám, o nichž tu řeč, sluší čítati všechny, kdož konají ruční práce v oboru hospodářství lesního a polního, neposuzují se však dle řádu čeledního proto, že nejsou přijati v domácnost zaměstnavatele (šafáři, hajní, nádenníci, dozorci na pracující lid a na stroje hospodářské а p.). Spory ty příslušejí do oboru působnosti státních úřadů politických, poněvadž příslušnost orgánů obecních k uklizení sporů čeledi, ustanovenou řády čeledními a zřízeními obecním na tento případ rozšířiti nelze. (Pražák: Spory o příslušnost II. str. 69.) Poněvadž dle řečeného žalobce byl jako hospodářský dělník u žalovaného zaměstnán a spor zahájil před uplynutím 30denní lhůty po ukončení námezdního poměru, nebyl v té době ku řešení sporu toho soud vůbec povolán, nýbrž úřad politický. Měl tedy dovolaný okresní soud sám od sebe žalobu odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva, pokud se týče měly soudy nižší v kterémkoli období procesním řízení jako zmatečné zrušiti a zastaviti a žalobu odmítnouti, i když nepřípustnost namítána nebyla (§ 477 čís. 6, § 478 a § 503 čís. 1 c. ř. s. a § 42 j. n.). Vzhledem k absolutní povaze norem, upravujících poměr soudů a úřadů správních dlužno žalobu tuto před uplynutím 30 dnů k soudu podanou i tenkráte pro nepřípustnost pořadu práva odmítnouti, když již mezitím zmíněná 30denní lhůta prošla a žalobce více na správní úřad obrátiti se nemůže a mu nezbude, než aby se s novou žalobou opět na soud obrátil, který pak ovšem jednání o žalobě více nebude moci odmítnouti. (Pražák: Spory o příslušnost II. str. 74.) Poněvadž nižší soudy závadu tuto přehlédly, bylo na soudu dovolacím, aby dle § 42 j. n. dosavadní řízení jako zmatečné zrušil a žalobu odmítl (§§ 503 čís. 1, 477 čís. 6 a 478 c. ř. s.)