NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 10198.

Pojišťovací smlouva.
Ustanovovaly-li všeobecné pojišťovací podmínky, že pojištění vstoupí v platnost dnem v pojistce uvedeným o 12. hodině polední, bylo-li pojistné již do té doby zapraveno, zapraví-li se později, že vstoupí v platnost teprve o 12. hodině polední dne po zapravení nejblíže následujícího a, použije-li pojišťovna žalobního práva, že ručí z pojišťovací smlouvy ode dne podané žaloby, — neručí pojišťovna za úraz, jenž stihl pojistníka, nezaplativšího prvou prémii, v době sice po dni splatnosti prvé premie podle pojistky, ale před podáním žaloby o zaplacení dlužné premie, třebas se pojišťovna domáhala zaplacení premie od doby, kdy premie podle pojistky byla splatnou.
Zaslav pojišťovací návrh pojišťovně, dal pojistník na jevo, že celý jeho obsah jest projeven jeho vůle. Lhostejno, zda pojistník pojišťovací návrh četl čili nic.
(Rozh. ze dne 2. října 1930, Rv I 1973/29.) Žalobce byl pojištěn u žalované pojišťovny od 15. října 1926 proti úrazu. Dne 18. listopadu 1926 utrpěl žalobce úraz. Proti žalobě o vyplaceni pojištěného peníze namítla žalovaná pojišťovna najmě, že podle § 9 všeobecných pojišťovacích podmínek, tvořících podstatnou součást pojišťovací smlouvy, o niž jde, vstupuje pojištění v platnost dnem, kdy první premie byla zaplacena, pokud se týče dnem, kdy bylo zaplacení premie žalobou vymáháno. První premie byla žalovanou vymáhána na žalobci žalobou ze dne 20. prosince 1926 a žalovaným (žalobcem) zaplacena dne 15. února 1927. Nebyla proto pojišťovací smlouva ještě v platnosti, když žalobce utrpěl úraz, z něhož dovozuje žalobní nárok, a jest proto žaloba bezdůvodná. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Předem jest se zabývati výtkou nesprávného právního posouzení. Bezdůvodně vytýká žalující, že žalovaná vymáhajíc na žalobci pojišťovací premie, připadající na celý rok včetně od počátku pojištění až do úrazu, nikoliv jen poměrnou část, dala nesporně na jevo, že trvá na smlouvě a ručí za úraz ve smluvní době, v době od 15. října 1926, i když pojišťovací premie nebyla v této době zaplacena. Že žalovaná, podavši žalobu, dala na jevo, že trvá na smlouvě, jest ovšem správné, jiná však jest otázka, zda ručí již proto za úraz, který se stal žalobci dne 18. listopadu 1926 před zaplacením premie (prvé, počáteční) a před podáním žaloby. Všeobecné pojišťovací podmínky mají ustanovení, že pojištění vstoupí v platnost dnem v pojistce udaným o 12. hodině polední, bylo-li pojistné do té doby již zaplaceno; zapraví-li se později, vstoupí v platnost teprve o 12. hodině polední dne, jenž po zapravení nejblíže následuje, a použije-li žalovaná žalobního práva, ručí z pojišťovací smlouvy ode dne žaloby. Toto ustanovení o počátku platnosti pojištění nedoznalo změny tím, že žalovaná strana vymáhala žalobou a přijala pozdější zaplacení premie za dobu od 15. října 1926 do 14. října 1927. Tyto okolnosti nelze vykládati jako mlčky učiněný projev vůle (§ 863 obč. zák.) změniti ustanovení všeobecných podmínek o počátku účinnosti pojištění. Tyto všeobecné podmínky otištěné i na návrhu na pojištění, jenž jest ofertou o pojištění, i na pojistce, jsou součástí pojišťovací smlouvy, ježto návrh na pojištění byl žalující stranou přijat doručením pojistky obsahující tytéž podmínky.
Toto smluvní ustanovení jest pro počátek účinnosti pojištění rozhodným a pojištění počalo tedy teprve podáním žaloby, t. j. dne 20. prosince 1926 a úraz žalobce ze dne 18. listopadu 1926 nespadá pod pojištění. Pro otázku počátku účinnosti pojištění jest bez významu, že žalovaná strana posečkala žalující se zaplacením premie, rovněž zda právem, či neprávem žádala zaplacení celé roční premie již od 15. října 1926, ode dne, kdy premie podle smlouvy byla splatná, či zda byla oprávněna domáhati se jen poměrné části premie. Hledíc k jasnému ujednání o počátku účinnosti pojištění, mohla by snad vzniknouti jen otázka, zda žalující může zpět požadovati část premie, vypadající na dobu od 15. října 1926 (od smluvené splatnosti premie) do 20. prosince 1926 (podání žaloby na její zaplacení), tato otázka však jest bez významu pro tento spor a netřeba se jí tedy zabývati. Rovněž jest pro spor bez významu. zda žalující četl ustanovení pojišťovacího návrhu až po úraze číli nic. Zaslav pojišťovací návrh žalované straně, dal žalující na jevo (§ 863 obč. zák.), že celý obsah jest projevem jeho vůle; neseznámil-li se úplně s jeho obsahem, jednal na své nebezpečí a nemůže se své nedbalosti dovolávati jako důvodu pro to, že ustanovení návrhu, druhou stranou přijatá, nejsou pro žalobce závaznými. Opačný výklad příčil by se poctivému obchodování (§ 914 obč. zák.). Že prémie vymáhaná žalovanou stranou žalobou ze dne 20. prosince 1926 je prémií za dobu od 15. října 1926, o tom podle napadeného rozsudku není pochybností, třeba to prvý soud výslovně nezjišťuje. Plyne to jasně z toho, že mluví o jednoroční prémii a o tom, že další premie byla splatná 15. října 1927. Nelze tedy za oprávněnou považovati výtku, že prvý soud nesprávně v tom směru hodnotil provedené důkazy. Hledíc k smluvnímu ustanovení o počátku účinnosti pojištění nemá pro spor významu, proč žalovaný nezaplatil prémii v čase smluvené splatnosti a zda včasné placení bylo zmařeno událostí, již jest u něho považovati za vyšší moc. Nezůstalo proto řízení kusým proto, že prvý soud neprovedl důkazy nabídnuté žalovaným zvěrolékařským vysvědčením a výslechem stran o tom, že žalující nemohl zaplatiti prémii v čas, poněvadž mu padl kůň, a že žalovaná strana mu lhůtu k placení prodlužovala.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Sporná věc nebyla posouzena v napadeném rozsudku po právní stránce mylně. Třebaže pojišťovací návrh, k němuž jsou jako jeho součást připojeny všeobecné pojišťovací podmínky a jejž žalobce podepsal a zároveň podpisem potvrdil mimo jiné, že jest mu znám obsah všeobecných podmínek pojišťovacích, není ještě smlouvou, pojišťovací smlouva byla uzavřena na základě tohoto pojišťovacího návrhu tím, že podle něho byla vyhotovena pojistka, kterou žalobce přijal a nic proti ní nenamítal. Okolnost, zda dovolatel četl, či nečetl pojišťovací návrh, jest, jak odvolací soud správně odůvodnil, pro rozhodnutí rozepře nezávažná. Nezávažným jest, zda dovolatel obdržel pojistku těsně před úrazem, což v řízení soudu prvé stolice nebylo předneseno, jest novotou v dovolacím řízení podle § 504 cřs. nepřípustnou, a též jest nerozhodné pro rozepři, z jakých příčin dovolatel nezaplatil pojišťovací prémii před úrazem. Ke změně smluvených pojišťovacích podmínek nepostačuje jednostranný projev. Z vymáháni premie žalobou nelze odvoditi vůli žalované pojišťovny, by tím bylo změněno ustanovení pojišťovacích podmínek o počátku účinnosti pojištění. Takováto změna tím méně mohla nastati pouhými upomínkami. Bezdůvodné jsou i dovolatelovy výtky, že žalovaná pojišťovna, vědouc o úrazu, ač bez své újmy a škody mohla ustoupiti od smlouvy, tak neučinila, nýbrž, schválivši další upomínkou dosavadní lhůty, vymáhala prémii za celý rok a tím i za dobu, ve které se stal úraz, a že vymáhala tím prémii, odpovídající nebezpečenství člověka neraněného, nikoli člověka invalidy. Dovolatel nedbá toho, že mu prodloužení čekací lhůty bylo nabídnuto pod podmínkou, že přiložené prohlášení bude žalované pojišťovně vráceno jím podepsané do tří dnů. Že se tak stalo, nebylo dovolatelem ani tvrzeno, natož dokázáno. Žalovaná pojišťovna jednala v rámci oprávnění pojišťovací smlouvy, davši si prémii zaplatiti za celý rok, ačkoli podle pojišťovacích podmínek ručí jen za část roku, která následuje po zaplacení premie za dotyčný rok. Není tedy opodstatněn dovolací důvod čís. 4 § 503 cřs.

Citace:

Čís. 10198. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 464-467.