NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2250.

Přerušení valutových sporů (nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n.).
Přerušiti jest jakékoliv rozepře, v nichž — za ostatních podmínek — jest spornou měna, nikoliv pouze spory o peněžité nároky.
(Rozh. ze dne 6. února 1923, Rv I 945/22.)
Notářským spisem ze dne 6. září 1912, sepsaným v Českých Budějovicích, zavázal se Gustav M. platiti 100 K měsíčně na výživu své rozvedené manželce, jež bydlela v Badenu u Vídně. Po měnové rozluce platil manžel na výživu 100 K rakouských a když manželka vedla proti němu exekuci pro nedoplatek výživného, odpovídajícího 100 Kč měsíčně, podal na ni žalobu o nepřípustnost exekuce, tvrdě mimo jiné, že jest povinen platiti na výživné pouze 100 K rak. měsíčně. Oba nižší soudy rozhodly o žalobě ve věci. Nejvyšší soud přerušil řízení podle §§ 2, 1 c) nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. (§ 2 nař. ze dne 22. prosince 1922, čís. 377 sb. z. a n.).
Důvody:
Vládní nařízení ze dne 21. dubna 1921 čís. 173 sb. z. а n., jež doplněno bylo nařízením ze dne 19. prosince 1921 čís. 472 sb. z. a n. a prodlouženo nařízením vlády republiky Čsl. ze dne 22. prosince 1922 čís. 377 sb. z. a n. do 31. prosince 1923, zakazuje v odstavci prvém §u 1 soudní vymáhání peněžitých závazků, v předpisu tom blíže vytčených, za podmínek tamže uvedených, a ustanovuje v §u 2 jako důsledek zákazu toho přerušení zahájených řízení soudních. Dle doslovu nařízení mají sice přerušeny býti spory, kterými se vymáhají peněžité závazky, znějící na rakousko-uherské koruny, než celý účel vládního nařízení svědčí tomu, že má na mysli případy, kde vzejde spor mezi stranami o tom, v jaké měně má se plniti závazek, že chce tomu zabrániti, by tato otázka nebyla soudem řešena a proto předepisuje, že až do jednotné úpravy této věci jest spory takové přerušiti. V tomto sporu nejde o vymáhání pohledávky ve starých korunách, avšak spornou jest otázka, zda žalobce závazek na se vzatý notářským spisem dne 6. září 1912 ohledně placení výživného rozvedené své manželce v dočasném bydlišti jejím nebo místě pobytu plniti má v korunách československých či v měně rakouské. Dlužno proto zmíněné nařízení dle jeho intence vztahovati i na tento případ. Nesporno jest, že žalovaná bydlí a měla též dne 26. února 1919 řádné své bydliště v Badenu u Vídně a že žalobce měl 26. února 1919 řádné bydliště na území státu Československého. Nárok plyne ze smlouvy vtělené ve výše uvedený notářský spis, zřízený rovněž před 26. únorem 1919. Jsou splněny veškeré podmínky §u 1 c) a §u 2 nařízení vlády republiky československé ze dne 21. dubna 1921 čís. 173 sb. z. a n., podle nichž soudní řízení z moci úřední musí býti přerušeno.

Citace:

Čís. 2250. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 223-224.