NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 9252.

Společnosti s r. o. (zákon ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.).
Odvolání dosavadního a ustanovení nového jednatele není změnou společenské smlouvy. K platnosti usnesení valné hromady, jímž byl jednatel odvolán, stačí prostá většina hlasů. Opověď, jíž ohlášeno k rejstříku odvolání jednatele, netrpí formální vadou proto, že nebyla podepsána odvolaným jednatelem.
(Rozh. ze dne 10. října 1929, R I 753/29.)
Rejstříkový soud zapsal do rejstříku, že se dosavadní jednatel společnosti s r. o. Josef H. vymazuje a že se zapisuje nově zřízený jednatel Jaroslav H. Rekursní soud k rekursu Josefa H-a napadené usnesení potvrdil. Důvody: Základní chybou stěžovatelovou je jeho názor, že ustanovení nového jednatele místo odvolaného dosavadního jednatele je změnou společenské smlouvy. Názor tento jest právně mylný a nemůže obstáti, nemaje opory ani ve smlouvě ani v zákoně. Proti tomuto názoru mluví především obsah smlouvy společenské ze dne 20. října 1920, jež v odstavci 12. výslovně ustanovuje, že všude tam, kde smlouva nic neustanovuje, platí předpisy zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., tudíž i ustanovení § 16 al. 1, podle něhož může býti jednatel kdykoliv usnesením společníků odvolán, a předpis § 15 al. 1, podle něhož se ustanovení jednatele děje usnesením společníků. Kromě toho ustanovuje však smlouva v odstavci 6 (v doslovu odstavce III. dodatku ze dne 5. srpna 1921) výslovně, že jednatelé mohou býti usnesením společníků odvoláni a v odstavci II. (v doslovu odstavce V. téhož dodatku), že se usnesení na valné hromadě, pokud zákon neustanovuje jinak, dějí prostou většinou hlasů. Nelze proto v odvolání jednatele dosavadního a v ustanovení jednatele nového spatřovati změnu smlouvy, nýbrž jen výkon práva, smlouvou tou zaručeného. Kdyby však otázka odvolání a ustanovení jednatelů nebyla smlouvou upravena, je tu ustanovení § 16 al. 1 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., jež výslovně praví, že jednatel může býti usnesením společníků kdykoli odvolán, při čemž mu arci zůstává zachován nárok na náhradu škody pro předčasné odvolání z úřadu jednatelského. Toto ustanovení má povahu donucovací a nemůže býti podle § 4 zákona platně vyloučeno ani smlouvou. Nejde-li však o změnu smlouvy, nelze na projednávaný případ užiti ustanovení § 50 zákona o tříčtvrteční většině hlasů k platnosti usnesení, ani ustanovení § 49 téhož zákona, že usnesení valné hromady musí býti osvědčeno, nýbrž k platnosti usnesení stačí jak podle smlouvy tak i podle zákona (§ 39 zákona) prostá většina hlasů. Té však, jakž vyplývá z notářsky osvědčeného opisu protokolu o valné hromadě ze dne 28. června 1929, na níž byl stěžovatel z úřadu jednatele odvolán, bylo docíleno. Jest ovšem pravda, že podle odstavce 4. prohlášení ze dne 16. prosince 1921 byl místo vystoupivšího jednatele Josefa V-a ustanoven jednatelem stěžovatel na dobu svého společenského poměru, z toho však nemůže stěžovatel těžiti, neboť ustanovení toto nemá ten smysl, že stěžovatel, dokud je členem společnosti, nesmí býti z jednatelského úřadu odvolán, nýbrž je mu rozuměti tak, že stěžovatel přestává býti jednatelem, jakmile přestal býti společníkem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení rejstříkového soudu, není ve zřejmém rozporu ani se zákonem ani se spisy a není ani stiženo zmatečností. Není tu tedy podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. a nemohlo býti dovolací stížnosti vyhověno. Vzhledem k vývodům stížnosti nutno však ještě dodati, že opověď netrpí formální vadou proto, že není podepsána stěžovatelem jako dosud v obchodním rejstříku zapsaným jednatelem, neboť v době jejího podání stěžovatel již jednatelem nebyl a opověď čelila právě k zavedení rejstříkového pořádku (srv. Bílý, Nesý, Vacek: »Společnost s obmezeným ručením« str. 95-III.). Není tedy opověď formálně vadná, ana byla podepsána dosavadním jednatelem Janem H-em a nově zvoleným jednatelem Jaroslavem H-em.

Citace:

č. 9184. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 256-257.