NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14355.

K pohledávkám za podstatou podle § 49 čís. 2 konk. ř. náleží i náklady sporu uložené správci konkursní podstaty.
Třebas byla přikázána útratová pohledávka podle rozvrhového usnesení správci konkursní podstaty, nejde o jeho osobní nárok, nýbrž o pohledávku konkursní podstaty samé, zúčastnil-li se správce konkursní podstaty rozvrhového řízení v této vlastnosti.
(Rozh. ze dne 8. května 1935, R I 192/35.)
Prvý soud povolil vymáhajícímu věřiteli Janu W-ovi proti konkursní podstatě Viléma B-a exekuci zabavením a přikázáním pohledávky proti okresnímu soudu v L., jehož rozvrhovým usnesením byla správci konkursní podstaty jeho útratová pohledávka přikázána. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Povolení exekuce odporuje rozvrhovému usnesení okresního soudu v L., z něhož se podává, že pohledávka byla přikázána správci konkursní podstaty, nikoliv konkursní podstatě samé. jde o útratovou pohledávku správce konkursní podstaty podle §§ 52 a 127 odst. 4 konk. řádu, jež jest osobní jeho pohledávkou, nikoliv pohledávkou konkursní podstaty.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 126 odstavec (3) konk. ř. čís. 64/31 sb. z. a n. lze proti správci konkursní podstaty vésti exekuci jen pro pohledávky za konkursní podstatou. K těm patří podle § 49 čís. 2 konk. ř. také nároky z právních jednání správce konkursní podstaty, čímž jsou míněny i nároky z úkonů procesních, tudíž i náklady sporu uložené správci konkursní podstaty, jak jest tomu v souzeném případě (srov. rozhodnutí čís. 5958 sb. n. s.). Exekuce jest také vedena na jmění patřící do konkursní podstaty, t. j. na pohledávku, jež byla rozvrhovým usnesením okresního soudu v L, přikázána správci konkursní podstaty, zúčastnivším se v této funkci rozvrhového řízení, jako útratová pohledávka v oné exekuci. Není to osobní nárok správce podstaty, jenž jedná sice za konkursní podstatu, ale ne na své nebezpečí, a proto patří uvedená pohledávka do konkursní podstaty. Konkursní podstata není ovšem samostatným právním podmětem, poněvadž právním subjektem jmění, jež ji tvoří, zůstává nadále sám úpadce, jen nakládání s ní jest mu odňato (§ 3 konk. ř.) a převedeno na správce konkursní podstaty (§§ 79, 81, 117 konk. ř.). Za konkursní podstatu provádí správce podstaty právní jednání procesní a exekuční úkony jen ve své funkci jako její správce, nikoliv na svůj účet. Bylo-li v rozhodnutí čís. 8177 sb. n. s. vysloveno, že úpadková podstata jest také procesně způsobilou, nebylo tím řečeno nic jiného, než že jest lhostejné, zda vystupuje jako strana konkursní podstata sama nebo správce konkursní podstaty. A právě z toho jest zřejmé, že ať byla soudem přikázána pohledávka konkursní podstatě nebo jejímu správci, jde vždy o nárok patřící do konkursní podstaty a nikoliv přímo a osobně správci. To platí i o přisouzených nebo přikázaných útratách, ježto správce má nároky jen proti podstatě podle § 127 konk. ř., nikoliv proti třetí osobě, a to i v příčině útrat, jež byly určeny podle odst. 4 § 127 konk. řádu.

Citace:

Čís. 14355. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 392-393.