NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2324.

Je-li přerušení těhotenství vzhledem k zdravotnímu stavu těhotné nutno, není trestno s hlediska §§ů 9, 5, 144 tr. zák. nedokonané svádění (porodní asistentky) k vyhnání plodu.
(Rozh. ze dne 22. března 1926, Zm II 4/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované Josefy B-ové do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 10. listopadu 1925, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem nedokonaného svádění k spoluvině na vyhnání plodu podle §§ů 9, 5, 144 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ohledně stěžovatelky a podle §u 290 tr. ř. též ohledně spoluobžalované Anděly O-ové a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Při ústním provedení zmateční stížnosti bylo s hlediska hmotněprávního důvodu zmatečnosti podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. namítáno, že B-ová byla v rozhodné době churavá, že při jejím stavu churavosti bylo indikováno přerušení těhotenství, že zákrok byl u ní nutným, neměla-li zaplatiti těhotenství životem. Námitka ta je oprávněná, neboť, bylo-li následkem zdravotního stavu obžalované B-ové přerušení jejího těhotenství nutným, nebylo ani trestným s hlediska §u 9, 5, 144 tr. zák. nedokonané svádění Š-ové, by na ní předsevzala čin, vedoucí k vypuzení plodu, jenž podle zdravotního stavu B-ové musil býti odstraněn. Napadený rozsudek sice zjišťuje chorobný stav B-ové, avšak nevypořádal se náležitě s touto otázkou a nezaujal k ní přesného a správného stanoviska. Lékaři znalci MUDr. Karel S. a MUDr. Rajmund T. uvedli ve svém posudku dne 28. května 1924, že Josefa B-ová jest tělesně sešlá a stižena tuberkulosním katarhem levého plicního hrotu a že její zdravotní stav jest takový, že bývá při něm indikováno předčasné přerušení těhotenství. V napadeném rozsudku se praví, že obžalovanou B-ovou nezprošťuje viny ani ta okolnost, že — jak jest dokázáno posudkem znalců lékařů — její zdravotní stav byl takový, že bývá při něm indikováno předčasné přerušení těhotenství, neboť i tehdy prý B-ová se směla o pomoc obrátiti jen k lékaři, ale nikdy k pouhé porodní asistentce, jakou jest a byla obžalovaná Š-ová. Než napadený rozsudek nezjišťuje jasně, jaké byly příčiny chorobného stavu obžalované B-ové a zejména nezjišťuje, zda stav ten byl tu v době, kdy se B-ová obrátila na Š-ovou se žádostí za přerušení těhotenství. Ta okolnost, že se B-ová obrátila o pomoc na porodní asistentku a ne na lékaře, jest s hlediska zločinu podle §§ů 9, 5 a 144 tr. zák. nerozhodná. Okolnost ta byla by bývala snad důležitou pokud se týče Š-ové s hlediska trestného činu podle §u 335 tr. zák., kdyby se byla Š-ová při manipulaci na B-ové dopustila nějaké nedbalosti, mající v zápětí následky uvedené v §u 335 tr. zák., po případě s hlediska §u 431 tr. zák. Než těchto trestních ustanovení nelze použiti vůči B-ové, jež přece, předpokládajíc ovšem, že potrat byl nutný, byla pak jen předmětem uvedených trestných činů. Bylo proto zmateční stížnosti obžalované B-ové vyhověti a napadený rozsudek, v němž nejsou zjištěny ony skutečnosti, které při správném použití zákona měly by býti základem nálezu, nejen ohledně stěžovatelky, nýbrž podle §u 290 tr. ř. z moci úřední i ohledně spoluobžalované Anděly O-ové, jež nepodala stížnosti, jako zmatečný zrušiti, a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozsoudil.

Citace:

č. 2324. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 207-208.