NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Čís. 14053.

Služební poměry železničních zaměstnanců.
Z ustanovení § 88 odstavec 8 služ. řádu pro žel. zam. nelze vyvozovati, že toto ustanovení má i ten význam, že služební poměr provisorního zaměstnance nebyl přes výslovný zákaz odst. 6 § 88 služ. řádu zrušen a že si lze zakoupiti nejen dobu členství v pensijním fondu, nýbrž i výhodu připočtení válečných půlletí a dokonce i trvání služebního poměru.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1934, Rv I 2150/32.) Žalobu proti československému státu (pensijnímu fondu čsl. státních drah) o zvýšení výslužného opodstatňoval žalující železniční zaměstnanec ve výslužbě tím, že mu mělo býti připočteno válečné pololetí za kalendářní rok 1915. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Podle § 88 (6) služebního řádu pro zaměstnance čsl. státních drah jest ovšem služební poměr provisorních zaměstnanců považovati dnem jejich narukování k vojenské službě za zrušený a má pravdu prvý soud, pravě, že toto ustanovení nebylo žádnými výnosem ani zákonem čís. 457/1919 změněno. Ale podle § 88 odst. (7, 8) téhož služ. řádu přihlížeti jest co do nároků na pensijní fond ke všem provisorním zaměstnancům jako k vypovězeným, nevyzvedne-li si však takový provisorní zaměstnanec, narukovavší k vojenské službě, pensijní příspěvky, započte se mu období vojenské válečné služby při znovunastoupení železniční služby, zaplatí-li dodatečně za tu dobu příspěvky stanovami určené. Stalo-li se tak, je tomu tak, jakoby služební poměr podle § 88 (6) služ. řádu nebyl porušen, a samozřejmými důsledkem toho jest i právo na připočtení příslušného válečného pololetí. Lze sice souhlasiti s prvým soudem v tom, že započtení válečných let do pense je něčím jiným než připočtení válečných pololetí do pense, ale prvý soud přehlíží, že, když, jako v souzeném případě, ostatní předpoklady jsou splněny, jest připočtení válečných pololetí jen důsledkem započtení válečných let. Namítá-li žalovaná strana, že zakoupení roku 1915 žalobcem nemělo jiný účinek než započtení do pense, přehlíží, že stalo-li se tak, zakoupil si tím i válečné pololetí 1915 a jest mu i toto přípočísti do pense, neboť tím odpadla jediná překážka proti tomu, přerušení služebního poměru podle § 88 (6) služ. řádu, a jeho služební poměr (fiktivně) v tomto ohledu přerušen nebyl. Hledí-li se tak na věc, pak ani výnosy a zák. čís. 457/1919 v odůvodnění napadeného rozsudku citované nejsou vyhovění žalobě na překážku, i pokud předpokládají nepřerušení služebního poměru za výkonu vojenské služby, jinak pak svědčí přímo ve prospěch žalobcův, i když se netýkají právě jen připočítání válečných pololetí, tím spíše pak, pokud se ho týkají.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Podle § 88 odst. 6 služ. řádu jest služební poměr provisorních zaměstnanců, jakým byl žalobce, považovati za zrušený dnem jejich narukování k vojenské službě. V odst. 7 § 88 se dále praví, že co do nároků na pensijní fond jest ke všem provisorním' zaměstnancům, s výjimkou úřednických čekatelů, přihlížeti jako k vypovězeným. Podle § 121 b) služ. řádu zaniká výpovědí služební poměr. Tato ustanovení služebního řádu platila v době, o kterou v tomto sporu jde, nebyla změněna předpisy o připočtení válečných půlletí a platí dosud (viz rozh. čís. 9343 sb. n. s.). Ustanovení odstavce 8 § 88 služebního řádu nebylo soudem odvolacím vyloženo správně. Toto ustanovení se vůbec netýká připočtení válečných půlletí ani otázky trvání služebního poměru, nýbrž upravuje započtení celého období vojenské válečné služby do pense pro takové provisorní zaměstnance státních drah, jejichž služební poměr byl zrušen narukováním' k vojenské službě a kteří si nevyzvedli pensijní příspěvky. Takoví provisorní zaměstnanci mohou si při znovunastoupení železniční služby dodatečně zaplatiti stanovami pensijního fondu určené příspěvky za dobu své vojenské válečné služby buď hotově nebo v přiměřených splátkách a, učiní-li tak, tedy se jim započte tato doba do doby členství v pensijním fondu. Jde tedy v odst. 8 § 88 služebního řádu jen o výhodu záležející v možnosti zachování členství v pensijním fondu po dobu celé vojenské válečné služby, ale z poskytnutí této výhody nelze nijak vyvozovati, že dotyčné ustanovení služebního řádu má i ten význam, že služební poměr takového provisorního zaměstnance nebyl přes výslovný předpis odstavce 6 § 88 služ. řádu zrušen a že si lze zakoupiti nejen dobu členství v pensijním fondu, nýbrž také výhodu připočtení válečných půlletí a dokonce i trvání služebního poměru. K tomu jest připomenouti, že napadený rozsudek nepřesně mluví o pouhém »přerušení« služebního poměru narukováním k vojenské službě, neboť — jak již bylo vyloženo — tímto narukováním se služební poměr provisorních zaměstnanců zrušuje. Není sporné, že žalobce jako provisorní zaměstnanec státních drah (dělník za denní mzdu) nastoupil vojenskou službu dne 28. července 1914 a že se z ní navrátil a službu u státních drah nastoupil teprve dne 15. září 1915, takže v kalendářním roce 1915 byl ve služebním poměru u státních drah po dobu kratší než šest měsíců. Nepřísluší mu tedy právní nárok na připočtení válečného pololetí za kalendářní rok 1915 a žaloba byla rozsudkem prvního soudu právem zamítnuta.

Citace:

Čís. 14053. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 522-524.