NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12352.

Exekuční soud není oprávněn uložiti poddlužníku, by zaplatil vymáhajícímu věřiteli přikázanou pohledávku, nemůže zejména, byla-li zabavena vkladní knížka, uložiti záložně, by, nehledíc k heslu, vyplatila vymáhajícímu věřiteli přikázanou pohledávku ze vkladní knížky.
Stalo-li se přece tak, jest poddlužník oprávněn k rekursu (§ 65
ex. ř.) i proti příkaznímu usnesení.
(Rozh. ze dne 10. února 1933, R II 532/32.)
K vydobytí peněžité pohledávky přikázal soud prvé stolice vymáhající věřitelce pohledávku z vkladní knížky záložny a uložil výkonnému orgánu, by vkladní knížku záložny v dražebně vyzvedl, opatřil převáděcím prohlášením a předal ji vymáhající věřitelce; záložně pak uložil, by, nehledíc k heslu, pohledávku vymáhající straně k její žádosti vyplatila. Rekursní soud vyhověl rekursu záložny a zrušil napadené usnesení, pokud bylo uloženo záložně, by pohledávku vymáhající věřitelce k její žádosti vyplatila. Důvody: Pokud poddlužnice v rekursu uplatňuje, že první soud jí uložil povinnost, ve výroku uvedenou, ač vymáhající věřitel neučinil dotyčný návrh, a tvrdí, že usnesení v napadené části již z toho důvodu musí býti zrušeno, nelze přisvědčiti k vývodům stěžovatelky, poněvadž v tom směru není vůbec k stížnosti oprávněna. Zákon ustanovuje, kdy poddlužníku přísluší právo ke stížnosti, nepřiznává mu však právo ke stížnosti, rozhodl-li soud přes návrh, takže by rekursu nebylo lze vyhověti, kdyby stížnost uplatnila jen tento důvod. Výjimku z pravidla, že poddlužníkovi přísluší právo ke stížnosti jen v případech, zákonem zvlášť stanovených, jest připustiti, byl-li napadeným usnesením udělen poddlužníku příkaz, zákonu odporující, poněvadž nelze žádati, by poddlužník vyhověl nezákonnému příkazu a neměl ani právo, by si na takovýto postup soudu stěžoval, při čemž lze ponechati stranou otázku, zda jest poddlužník vůbec povinen plniti to, co mu exekučním soudem bylo nařízeno, či zda musí býti vymáhajícím věřitelem přinucen k dotyčnému plnění pořadem práva, jest se tudíž zabývati otázkou, zda jest usnesení prvního soudu v napadené části nezákonné. Podle § 10 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 sb. z. a n., jehož ustanovení podle § 3 zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n. platí i pro vkladní knížky záložen, jest každého, kdo předloží vkladní knížku, pokládali bez dalšího průkazu za řádného držitele knížky a musí mu býti vyplacena žádaná částka, pokud není výplatě na závadu umořovací řízení o vkladní knížce nebo soudní zákaz anebo není-li vklad vázán způsobem, připuštěným stanovami, a mohou vkladní knížky býti vázány zejména na podpis, heslo, průkazní lístek nebo na okolnost, o které jest předem jisto, že nastane. V takových případech může ovšem knížka býti dána do zástavy bezelstným držitelem a může býti i zabavena podle § 296 ex. ř.; při realisování musí býti předložena knížka, pokud se týče v exekučním řízení musí býti pohledávka přikázána podle § 305 ex. ř., avšak v případě vinkulace nebo hesla přestává spořitelní kniha býti papírem majiteli svědčícím, stane se jen důkazní listinou a jest realisace jen tenkráte možná, bylo-li vyhověno obsahu vinkulační doložky. Názor, že se přikázáním k vybrání podle § 305 ex. ř. vymáhající věřitel stane oprávněným, by vybral přikázanou částku, aniž by udal heslo, nemá opory v § 305 ex. ř. Nelze přehlížeti, že právo věřitele, jemuž pohledávka byla přikázána k vybrání, jest stanoveno v § 308 ex. ř. a že věřitel jest jen oprávněn, na účet dlužníka vlastním jménem žádati to, co by mohl žádati dlužník. Vymáhající věřitel nemá širší právo než dlužník sám. Proto nelze souhlasiti s názorem, že by věřitel vklad heslem vázaný mohl vybrali, aniž by plnil podmínky, za kterých výplata podle obsahu knížky by se měla státi k rukám držitele knížky, přikázáním k vybrání není peněžní ústav ani zproštěn závazku, by obmezení, vklad vázající, šetřil tak dlouho, pokud obmezení nebude způsobem nepochybným zrušeno, buď že osoba oprávněná omezení sama odvolá neb nezávaznost omezení jest vyslovena soudním výrokem. O takový případ tu jde, protože výplata jest vázána heslem, což podle § 8 stanov jest přípustné. Nařídil-li soud první stolice, by stěžovatelka peníze vyplatila bez ohledu na heslo, jest tento rozkaz nezákonný, pročež napadené usnesení v napadené části bylo zrušeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
O oprávnění poddlužnice k rekursu rozhodl rekursní soud správně. Není sice k rekursu oprávněna podle § 294 ex. ř., poněvadž tento dává poddlužníku jen právo k rekursu proti platební zápovědi, kdežto zde jde o usnesení příkazní. Ale jest jí oprávnění přiznati podle všeobecného předpisu § 65 ex. ř., ana se pokládá stiženou příkazem usnesení prvého soudu. Také ve věci jest přisvědčit! rekursnímu soudu. Výkon přikázání pohledávky z vkladní knížky jest upraven v § 305 ex. ř.; vkladní knížka opatří se, je-li toho třeba, písemným prohlášením převáděcím a vydá se vymáhajícími věřiteli. Jakých práv vymáhající věřitel nabývá přikázáním pohledávky, ustanovují § 308 a násl. ex. ř. V žádném případě není exekuční soud oprávněn, uložiti poddlužníkovi, aby zaplatil vymáhajícímu věřiteli přikázanou pohledávku. Příkaz, který soud prvé stolice poddlužnici dal, aby, nehledíc k heslu, vyplatila vymáhajícímu věřiteli přikázanou pohledávku, je tedy nezákonný, je tedy i nezákonná jeho část, poddlužnici pozastavená, aby tak učinila »nehledíc k heslu«. Proto rekursní soud vymýtil tato slova právem z usnesení prvého soudu.

Citace:

Čís. 12352. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 205-207.