Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 1
PDF

Čís. 10498.


Proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl pro zmatečnost zrušen rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením počínajíc doručením žaloby a prvému soudu uloženo, by žalobu řádně doručil a v řízení pokračoval, aniž vyhražena pravomoc, není přípustným rekurs na dovolací soud.
(Rozh. ze dne 2. února 1931, R II 10/31).
Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby rozsudkem pro zmeškání žalovaného. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením, počínajíc doručením žaloby, pro zmatečnost a vrátil věc prvému soudu, by žalobu řádně doručil a v řízení pokračoval.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs správně rekurs.
Důvody:
Nejde o dovolací rekurs, nýbrž o rekurs proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl z důvodu zmatečností podle § 477 čís. 4 c. ř. s. zrušen rozsudek pro zmeškání a procesnímu soudu bylo nařízeno, by žalobu řádně doručil a v řízení pokračoval. Rekurs proti tomuto usnesení není dovolen. Doslov § 519 čís. 2 c. ř. s. ovšem svádí k výkladu, že usnesení, jímž odvolací soud zrušil pro zmatečnost rozsudek prvního soudu, vždy lze napadali rekursem, nehledíc k tomu, zda byla žaloba zároveň odmítnuta, či zda bylo prvnímu soudu další jednání nařízeno. Avšak předpis ten jest vykládati v souvislosti a v souladu s předpisy §§ 478 a 479 c. ř. s., jež upravují řízení po zrušení rozsudku pro zmatečnost a z nichž vyplývá, že bezvýhradné použití § 519 čís. 2 c. ř. s. jest jen tehdy na místě, byl-li podle § 478 prvý odstavec c. ř. s. nejen rozsudek prvního soudu pro zmatečnost zrušen, nýbrž i žaloba odmítnuta, neboť tím jest spor vyřízen a nemůže již dojiti k dalšímu jednání. Není-li však zrušením rozsudku spor vyřízen, nýbrž má-li procesní soud dále jednati (§ 478 druhý odstavec c. ř. s.), platí předpis § 479 c. ř. s., který výslovně odkazuje na § 478 c. ř. s. a nařizuje, že s ustanovením roku má býti sečkáno jen tehdy, pojal-li odvolací soud do zrušovacího usnesení výhradu pravomoci, kterážto výhrada souhlasí s předpisem § 519 čís. 3 c. ř. s. To se v souzeném případě nestalo a není tedy rekurs podle § 519 čís. 3 c. ř. s. přípustný. V tomto smyslu jest judikatura nejvyššího soudu — právě tak, jako již dřívějšího nejvyššího soudního dvoru ve Vídni — jednotná a důsledná (sr. na př. rozh. čís. 510 sb. n. s. a četná rozhodnutí v komentáři Neumannově k § 519 čís. 2 c. ř. s. Jinak ovšem pojednání v Právníku 1925 str. 51 a další). Bylo proto nepřípustný rekurs odmítnouti podle § 526 druhý odstavec c. ř. s.
Citace:
Čís. 10498. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 145-146.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).