NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1991.

Při pochodu baterie po silnici jsou vojenské osoby, vedením jejím pověřené a právem velení vybavené, formelně oprávněny učiniti opatření k udržení nerušeného pochodu a dáti civilním povozům příkaz k zastavení další jízdy; požívají tu ochrany §u 68 tr. zák.
(Rozh. ze dne 20. května 1925, Zm I 232/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. února 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přestupkem podle §u 312 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud jde o výtky, činěné rozsudku podle čís. 5 a 9 b), správně 9 a) §u 281 tr. ř., dlužno především zaujati stanovisko k základní otázce, zda desátníka H-a a poručíka H-ho, z nichž onen byl dělovodem, tento vedl baterii, lze pokládati za osoby v §u 68 tr. zák. jmenované. Stížnost to popírá, tvrdíc, že zákon mluví pouze o vojenské stráži a nikoli o vojsku na pochodu. Stížnost je na omylu. Dlužno sice připustiti, že vojsko na pochodu nelze považovati za vojenskou stráž ve smyslu příslušných předpisů vojenských. Naproti tomu je však nepochybno, že každá svou službu vykonávající osoba vojenská, bez rozdílu, náleží-li stavu důstojnickému, či nikoli, provádí úkony státní moci vojenské. Stát má právo a povinnost ku sebezáchovám a potřebuje ku své ochraně vojenské moci. Tato sama je pak výronem státní výsostnosti a svrchovanosti. Výkon moci vojenské ve všech odvětvích slouží tudíž účelům státním, totiž ochraně a udržení státu. Z toho plyne, že každý, kdo, konaje uvnitř vojenského organismu službu, činí opatření, vy tryskající ze státní moci vojenské, obstarává tím záležitosti vládní (§ 101 tr. zák.) a vystupuje tudíž jako úředník státu. Nikoli jako vojenská stráž, ale jako úředník měl proto poručík H-ý nárok na ochranu podle §u 68 tr. zák. a neméně desátník H.; záležíť s hlediska §u 68 tr. zák. jen na tom, aby osoba dle ustanovení tohoto chráněná vykonávala vůbec státní funkci, a klade § 68 tr. zák. úředníkovi výslovně na roveň služebníka, pokud se jedná o ochranu vrchnostenské osoby vykonávající úřad nebo službu. Dále vytýká stížnost, že v rozsudku schází zjištění, že poručík H-ý konal svůj úřad nebo službu, když kázal obžalované zastaviti a vojskem obklopiti. Výtka je bezdůvodná. Nalézací soud vyslovuje opětovně, že jak desátník H. tak i poručík H-ý konali v době spáchání činu obžalovanými službu, a dochází zjištění to svého opodstatnění ve skutečnosti, že dotyčná baterie dělostřeleckého pluku pochodovala z bitevní střelby a že poručík H-ý ji vedl a desátník H. byl při ní dělovodem. Z důvodu a u výkonu této služby vyzval pak desátník H. obžalovaného Bohumila K-a, aby s potahem, jím řízeným, maličko posečkal, že baterie ihned přejde; jen u výkonu své služby zakročil též poručík H-ý, když mu bylo hlášeno závadné jednání tohoto obžalovaného proti desátníku H-ovi a jen u výkonu služby i poručík H-ý vyzval opětně obžalovaného Bohumila K-a, aby alespoň chvíli povoz zastavil, kteréžto výzvy však obžalovaný neuposlechl, naopak vystoupil proti poručíkovi způsobem, opodstatňujícím urážku slovem i skutkem ve smyslu §u 312 tr. zák. Dle zjištění rozsudkových tázal se poručík obžalovaného Bohumila K-a na jeho jméno teprve po té, když tento obžalovaný se byl již dopustil urážek; odchyluje se proto stížnost nepřípustně od zjištění těch, tvrdíc, že poručík H-ý zadržel obžalované v jich jízdě jen za účelem zjištění jména, k vůli čemuž prý se mohl obrátiti na přítomného strážníka nebo jméno zjistiti přečtením na voze. Zjištěním rozsudkovým příčí se též tvrzení stížnosti, že poručík obklopil obžalované vojskem. Zjišťujeť soud pouze, že poručík po marných výzvách poručil vojákům, aby vůz zastavili.
Námitkou, že není zjištěno, zda patří k výkonu úřadu (služby) velitele baterie, zdržovati na volné, neuzavřené silnici jedoucí povoz, chce stížnost patrně uplatňovati věcnou neoprávněnost úředního výkonu. Leč námitka ta je právně nezávažna. Vzhledem ku znění §u 312 tr. zák., jenž ohrožuje trestem každou slovem neb skutkem učiněnou urážku osob v §u 68 tr. zák. naznačených, jsou-li ve výkonu vrchnostenského příkazu nebo ve výkonu jejich úřadu neb služby, je směrodatno pouze formelní oprávnění k úřednímu výkonu, které úřednímu nebo vrchnostenskému orgánu propůjčuje ochranu podle §u 68 tr. zák. Vyžaduje proto zákon pro odsouzení podle §u 312 tr. zák. pouze, by služební výkon spadal do oboru práv a povinností, osobě v §u 68 tr. zák. jmenované mocí jejího postavení služebního náležejících. Nemůže pak býti sporu o tom, že při pochodu horské baterie po silnici jsou vojenské osoby, vedením jejím pověřené a právem velení vybavené, oprávněny k udržení nerušeného pochodu učiniti žádoucí opatření a dáti v důsledku toho civilním povozům též příkaz k zastavení další jízdy. Jak desátník tak i poručík jednali u výkonu zmíněného oprávnění a je proto jejich formelní oprávnění k výzvě na obžalované, aby posečkali, až přejede baterie, nepochybné. Naproti tomu nelze však při posuzování přičítatelnosti jednání podle §u 312 tr. zák. uvažovati, zda zakročení uvedených vojenských osob bylo v daném případě věcně oprávněno, poněvadž k rozhodování o této otázce slouží cesta jiná, najmě cesta stížnosti, která však nespadá do rámce tohoto řízení zrušovacího. Obžalovaní měli formelnč oprávněné výzvě vyhověti a, měli-li za to, že postupem vojenských osob byla porušena jejich práva, domáhati se nápravy cestou přípustnou a nikoli způsobem, jímž se dostali do rozporu se zákonem trestným.

Citace:

č. 7523. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 527-529.