Příspěvek k ustanovení §§ 1., 4 a 42. j. n.Božena H., provdaná P., usnesením c. k. okresního soudu ve S. ze dne 9. dubna 1912, č. j. A 226/5 / 88, za zletilou prohlášená, podala dne 25. července 1912 u jmenovaného okresního soudu jako úřadu poručenského nezletilého Františka H. návrh, aby tomu, případně jeho poručníku bylo uloženo, aby její dědický podíl per 4000 K s úroky ode dne 1. ledna 1910, zajištěný zástavním právem na nemovitostech nezletilého Františka H., k soudu složil, nebo aby jmenovaný nezletilec ku placení úroků ode dne 1. ledna 1910 až do 20. února 1914 přidržen byl.Aniž by o tomto návrhu byl slyšen poručník, zamítl soud poručenský tento návrh z mentálních důvodů, soud rekursní však k stížnosti Boženy P., jež svou původní žádost omezila na to, aby nezletilý byl přidržen ku placení úroků, uložil z mentálních důvodů nezletilému Františku H. placení žádaných úroků.K dovolací stížnosti poručníka nezl. Františka H. zrušil nejvyšší soud jak naříkané usnesení soudu rekursního, tak i usnesení soudu I. stolice jako zmatečně a odkázal Boženu H., provdanou P.. s jejím návrhem na pořad práva.Důvody:Nelze ovšem pochybovati o tom, že náleží na soudu poručenském v právních záležitostech, jež již z počátku patří na pořad práva, jakmile na nich súčastněna je osoba jich péči svěřená, zasahovati způsobem zprostředkujícím, aby se předešlo pořadu práva a nákladům s vedením sporu spojeným. Tuto zákonem vytýčenou hranici překročili však oba nižší soudové tím, že soud okresní Bož. P. oduznal nárok na úroky jí tvrzený, soud zemský pak tím, že nezletilého Františka H., aniž by byl jeho zástupce slyšen býval, odsoudil — 23 —ku placení úroků. Z dovolací stížnosti poručníka vyplývá, že tento popírá na základě celé řady skutkových a právních důvodů povinnost svého poručence ku placení žádaných úroků.Je tedy zřejmo, že usnesení nižších soudů příčí se ustanovením odst. 1. a 4. §. 42. jur. nor., pročež slušelo je jako zmatečné zrušili a Boženu P. odkázati s jejím nárokem na pořad práva.(Rozh. z 2. října 1912, R III 359/12.) A. K.