PhDr. Fr. Bednář: Zápas moravských evangelíků o náboženskou svobodu v letech 1777—1781. — Praha, Čes. spol. nauk, 1931, ss. 642 in 8. — Dílo Bednářovo skládá se ze dvou částí: z podrobného vlastního zpracování předehry k tolerančnímu patentu na Moravě a pak z vydání pramenů. Povinnost referentova je velmi nesnadná, chce-li spravedlivě zvážit zásluhy, protože obě tyto části jsou velmi pečlivě pracovány a metodicky s akribií předních historických studií. Také oceniti význam díla je těžko, když vlastně máme opět velmi málo prací k církevním dějinám doby nové u nás, ale tuším, že hodnota Bednářovy práce vynikne nejlépe ze stručného nástinu obsahu: Po nástinu vývoje náboženských poměrů na Moravě od Bílé hory až do Marie Terezie B. sleduje hnutí evangelíků ve třech velikých oddílech místně oddělených; a to na Valašsku, na jižní Moravě a na Českomoravské vysočině. Hned v 1. oddíle se setkáváme s momenty dramatickými, když jesuitští kazatelé předstírali toleranční patent již v dubnu 1777, aby vylákali evangelíky z jejich úkrytů a pak mohli je spíše obrátiti na svou víru. Ale tento vpravdě jezovitský trik se obrátil proti vlastním osnovatelům, neboť hnutí za svobodu náboženskou rostlo přímo lavinovitě, takže se pokusilo i vystoupiti na kongresu těšínském. Pro stanovisko vlády vznikl konflikt mezi císařovnou a Josefem II. Právnicky nejzajímavější je instituce soudu »indicium delegatum mixtum«, který existoval 1777—1789 a jehož úkolem vedle stíhání evangelíků byla i správa pro rekatolisaci. Evangelíci z jižní Moravy měli snažší posici oporou o evangelíky uherské, ale projevili stejnou neústupnost jako valaští a českomoravští, kde vlastně udála se poslední etapa boje o toleranční patent. Edice pramenů doplňuje vývody autorovy, ale sama o sobě má význam jako dokumenty pro toleranční patent, jehož jubileum bylo zaznamenáno touto knihou nejlépe ze všech publikací, které byly loňského roku vydány. Ča.