NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 720.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům (ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
Ustanovení § 14 zákona jest ustanovením o navrácení ku předešlému stavu pro zmeškání ohlašovací lhůty. Co do dalšího řízení platí ustanovení § 17 nesp. říz. a jest dovolací rekurs vůbec vyloučen.
(Rozh. ze dne 26. října 1920, R I 824/20.)
Soud prvé stolice odmítl přihlášku požadovatelovu, neshledav zejména, že by byly splněny podmínky § 14 zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům. Rekursní soud usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Znění § 14 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. а n., o zajištění půdy drobným pachtýřům, nedopouští pochybovati o tom, že se v něm upravuje navrácení k předešlému stavu. Dle § 17 odstavec třetí dotčeného zákona postupovati jest v řízení o nárocích drobných pachtýřů podle zásad řízení nesporného. Platí tu tedy také předpis § 17 císařského patentu ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. zák., dle kteréhožto zákonného ustanovení dlužno při navrácení k předešlému stavu říditi se ustanoveními civilního řádu soudního (§§ 146 a násl. c. ř. s.). Hledí-li se však k těmto ustanovením, nutno prohlásiti, že dovolací rekurs na všechen způsob jest vyloučen. Neboť povolí-li prvý soud navrácení k předešlému stavu, nedopouští se dle § 153 c. ř. s. vůbec opravný prostředek, a totéž platí, povolí-li teprve soud rekursní navrácení k předešlému stavu prvým soudem odepřené, zamítne-li pak prvý soud návrh na navrácení k předešlému stavu a potvrdí-li rekursní soud usnesení prvé stolice, jak stalo se v tomto případě, je dle § 528 c. ř. s. rekurs proti srovnalým usnesením nižších stolic vyloučen. Tomu není na závadu ustanovení odstavce třetího § 17 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., dle něhož soud postupuje dle zásad řízení nesporného, pokud tento zákon nic jiného nestanoví, ježto v příčině navrácení k předešlému stavu zákon právě neobsahuje zvláštního ustanovení. Dle toho, co uvedeno, je dovolací rekurs požadovatelky nepřípustný a byl proto odmítnut.

Citace:

č. 720. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 608-608.