NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 12566.

Zaměstnanci veřejní: I. Nárok na přiznání nového činovného při změně služebního působiště připíná § 139 odst. 2 věta 3 plat. zákona na první den měsíce, který následuje po řádném vyrozumění zaměstnance o tom, že byl personálním úřadem zproštěn konání služby na určitém působišti. — II. Soudce, jemuž bylo propůjčeno systemisované služební místo u určitého soudu, je bez prodlení přikázati k výkonu služby na propůjčeném mu místě služebním.
(Nález ze 14. října 1936 č. 19938/34.)
Prejudikatura: ad II.: Boh. A 880/21, 1019/21, 7840/29, 9220/31.
Věc: Jaroslav K. v Bratislavě proti rozh. min. spravedlnosti v Praze z 27. června 1934 o činovném. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-li, soudci druhé skupiny pro obvod vrch. soudu v Bratislavě, přikázanému službou vrch. soudu v Bratislavě, propůjčila vláda republiky Československé usnesením z 28. května 1930 služební místo okr. soudce v VII. stupnici funkčního služného u okr. soudu v Topolčanech. O tom byl st-l vyrozuměn dne 16. června 1930 výměrem presidia vrch. soudu v Bratislavě ze 14. června 1930 s tím, že ho presidium vrch. soudu současně přiděluje službou presidiu vrch. soudu v Bratislavě.
Výměrem presidia vrch. soudu v Bratislavě z 18. června 1930 bylo st-li v důsledku zmíněného usnesení vlády republiky Československé z 28. května 1930 zastaveno dosavadní činovné koncem května 1930 a poukázáno mu od 1. června 1930 počínajíc podle ustanovení §§ 40, 41, 46, 139 zákona z 24. června 1926 č. 103 Sb. funkční služné VII. stupnice funkčního služného 2400 Kč ročně a činovné pro skupinu míst C ročně 3576 Kč s tím, že základní služné 15300 Kč a výchovné 3000 Kč ročně zůstávají nezměněny.
Z tohoto výměru, pokud jím bylo zastaveno dosavadní činovné podle skupiny míst »A« dnem 31. května 1930 a poukázáno nové činovné dnem 1. června 1930 pro skupinu míst »C«, podal st-l námitky z 5. července 1930, jimž presidium vrch. soudu v Bratislavě výměrem z 12. července 1930 nevyhovělo.
Odvolání podanému proti uvedenému výměru presidia vrch. soudu v Bratislavě žal. úřad nař. rozhodnutím částečně vyhověl a přiznal st-li činovné skupiny míst A určené pro soudce bez funkčního služného za měsíc červen 1930, v ostatním však odvolání zamítl. V důvodech uvádí žal. úřad, že je sice pravda, že st-l konal i nadále službu v Bratislavě, že však přehlíží, že ji nekonal nadále jako v řádném svém služebním působišti, jak tomu bylo, dokud byl soudcem II. skupiny, nýbrž na základě přidělení, jak bylo opatřeno v druhé části jmenovacího dekretu. Nebyla tedy již Bratislava jeho trvalým služebním působištěm, nýbrž dočasným působištěm, založeným na zvláštní disposici nadřízeného úřadu, t. j. na služebním přidělení. Dočasné služební přidělení nedává mu pak podle platných zákonných ustanovení (§§ 12 a 41 plat. zákona) nároku na činovné vyměřené pro skupinu A. Podle nař. rozhodnutí byl st-l dekretem ze 14. června 1930 také zproštěn služby jako soudce II. skupiny, neboť by jinak první část tohoto dekretu nebyla v logické souvislosti v druhou částí o přidělení.
Stížnost na nss vznesená zastává naproti tomu stanovisko, že podle § 139 odst. 2 věty 3 plat. zákona třeba výslovného zproštění služby, aby nastaly důsledky v ustanovení tom normované. To se však nestalo. Stížnost tuto, pokud brojí proti oné části nař. rozhodnutí, v níž odvolání st-lovo bylo zamítnuto, neuznal nss důvodnou.
Při změně služebního působiště, s níž je spojena změna činovného, náleží podle § 139 odst. 2 věta 3 plat. zákona nové činovné prvním dnem měsíce, který následuje po zproštění zaměstnance služby v jeho dosavadním působišti. Ze znění a smyslu tohoto ustanovení plyne, že zákonodárce připíná nárok na přiznání nového činovného při změně služebního působiště, jež nastati může, jak vyložil nss v nálezu Boh. A 10879/33, při změně služebního působiště v důsledku přeložení nebo povýšení zaměstnance, na první den měsíce, který následuje »po zproštění zaměstnance služby v dosavadním působišti«. Co rozuměti je pojmem »zproštění služby«, zákon přímo a přesně neurčuje, avšak zákonem použitý výraz dlužno ve smyslu obecné mluvy a se zřetelem k právu zaměstnaneckému vyložiti v ten smysl, že jím míněno jest ono rozhodnutí či usnesení příslušného personálního úřadu, jímž se vyjadřuje, že úřad tento určitého zaměstnance v činné službě jsoucího konání služby na určitém působišti pozbavuje. Tento projev vůle nadřízeného úřadu musí se státi v osobních spisech zaměstnance ve formě písemné, jak to vyžaduje nezbytně řádný chod správy a jak to patrno i z ustanovení §§ 138 a 139 plat. zákona, kteréž mluví o dekretech i při zproštění služby, a musí o tom zaměstnanec služby takto pozbavený býti vyrozuměn.
St-l byl nesporně jako soudce druhé skupiny, tedy jako soudce bez funkce ustanovený pro celý obvod bratislavský, přidělen službou vrch. soudu v Bratislavě/kteréžto místo stalo se tím po rozumu §§ 41 a 12 plat. zákona č. 103/1926 Sb. jeho služebním působištěm. Usnesením vlády bylo mu propůjčeno systemisované služební místo okr. soudce I. skupiny soudcovské v VII. stupnici funkčního služného u okr. soudu v Topolčanech. Tím nastala v jeho služebním postavení podstatná změna, kteráž přivodila i změnu jeho služebního platu, jenž se skládá u soudců s funkcí mimo jiné i z činovného. Podle názoru vysloveného v nálezech Boh. A 880/21, 7840/29 je soudce, jemuž bylo propůjčeno systemisované služební místo u určitého soudu, bez prodlení přikázati k výkonu služby na služebním místě jemu propůjčeném. Na jiné místo mohl by soudce takový býti přidělen jen se svým svolením na dobu neurčitou a proti své vůli nejdéle na dobu šesti měsíců, jak plyne z ustanovení § 49 zákona č. 46/1868 ř. z. a § 46 odst. 2 org. zákona soud. č. 217/1896 ř. z. To platí nyní i o soudcích s funkcemi podle §§ 39 a 40 odst. 4 plat. zákona. Přidělilo-li tedy presidium vrch. soudu v Bratislavě st-le jako soudce prvé skupiny, jemuž bylo propůjčeno služební místo okr. soudce v Topolčanech, výslovně službou k vrch. soudu v Bratislavě, pak nutno v postupu tom spatřovati implicite zproštění st-le u vrch. soudu v Bratislavě v jeho služební hodnosti jako soudce II. skupiny, ustanoveného pro celý obvod vrch. soudu, ježto o přidělení soudce prvé skupiny lze mluviti jen tehdy, má-li konati službu u soudu, jenž není totožný s jeho místem služebním. Ale pak nelze shledati, že by nař. rozhodnutí odporovalo zákonu.

Citace:

č. 5939. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 666-667.