NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Dr. Antonín Dušík, Praha XII.:
Může strana zastoupená notářem v řízení podle zákona na ochranu nájemníků žádati náhradu nákladů podle adv. tarifů?

Dnes, kdy notářská veřejnost jest zneklidněna zprávami o chystaných opatřeních legislativních, jež znamenají určité újmy našeho stavu, zvláště pokud jde o jeho prestiž, nebude snad nevhodné zmíniti se o nedávném soudním rozhodnutí, jímž vyslovuje se rovnoprávnost stavu našeho se stavem advokátským, zaručená notářům §em 42 c. ř. s.
Notář zastupoval jako zmocněnec stranu v řízení o svolení ku výpovědi podle § 4 zák. na ochranu nájemníků, a po skončení řízení v prvé stolici likvidoval útraty, dle advokátního tarifu to jest náhradu hotových výloh i výloh právního zastoupení. Usnesením soudu I. stolice byly mu tyto útraty plnou částkou přisouzeny a straně podlehnuvší uloženo, aby je zaplatila.
Strana podlehnuvší odvolala se však proti tomuto rozhodnutí (současně s odvoláním ve věci. samé) tvrdíc, že straně zvítězivší neměly býti přisouzeny útraty právního zastoupení, nýbrž pouze náhrada hotových výloh, ježto byla zastoupena »pouze notářem«.
Rekursní soud však této stížnosti nevyhověl a napadené usnesení soudu I. stolice v celém rozsahu potvrdil.
V odůvodnění se praví mimo jiné:
»Lichou jest konečně výtka stěžovatelky, že straně vypovídající neměly býti přiznány útraty podle advokátního tarifu, ježto jest zastoupena notářem a právem útraty tyto prvý soud přiznal, neboť § 42 odst. 2 c. s. ř. klade notáře advokátům zcela na roveň a o případ § 29 c. s. ř. tu nejde.« Odůvodnění dovolává se zde Křepelky v Soudcovských listech roč. 1932 a Dra. Chloupku, tamtéž roč. 1933.
K tomu poznamenávám:
Citované rozhodnutí jest samozřejmé, avšak pravděpodobně ojedinělé za poměrně krátké doby platnosti nového zákona na ochranu nájemníků, neboť dřívější zák. č. 44/1928 a jeho novely měl o útratách specielní ustanovení v § 5, kteráž jako lex specialis vylučovala předpisy zák. č. 100/31 Sb. z. a n.
Podle zákona ze dne 23. II. 1934 č. 32 Sb. z. a n. jímž byla nájemnická ochrana nově upravena, jest řízení konané za účelem rozhodnutí o svolení ku výpovědi smlouvy nájemní řízením nesporným, avšak o útratách jeho a rovněž i o útratách řízení podle § 19 zákona, platí zásady řízení sporného, tudíž ustanovení § 41 a sl. c. ř. s.
O otázce útrat notáře v případě, že tento vystupuje ve sporném řízení jako zástupce stran, bylo již mnohokráte v literatuře pojednáno, při čemž se vyskytují názory dosti odlišné. Vynikající pojednání našeho kolegy Dra. Eduarda Chloupka, jehož citované rozhodnutí se výslovně dovolává a jež jest na str. 61—66 a 81—85 Soudcovských listů roč. 1933, důkladně pojednává o historii této otázky v literatuře, a logicky řeší celou řadu otázek sporných.
Podle mínění Horova »má notář jako zmocněnec strany nárok na soudní náklady v témže rozsahu jako advokát (§ 42 II. II. c. s. ř.). Přes to, že výslovné ustanovení v tomto smyslu obsažené v dřívějším zák. ze dne 26. III. 1890 č. 58 ř. z., nebylo převzato do nového zákona z 18. února 1921 čís. 78 Sb. z. а n., sluší tak nicméně usuzovati z § 42 II. c. ř. s.«
V tomto ohledu jest otázka útrat notáře jak se zdá definitivně rozřešena, neboť pro toto mínění mluví též § 30 civ. soud. řádu, jenž staví na roveň notáře s advokáty, jde-li o ověření pravosti podpisu na plné moci jim znějící.
V tomto ohledu jest otázka útrat notáře jak se zdá definitivně rozřešena, neboť pro toto mínění mluví též § 30 civ. soud. řádu, jenž staví na roveň notáře s advokáty, jde-li o ověření pravosti podpisu na plné moci jim znějící.
Naproti tomu jest dosud nerozřešen spor, zda notáři
jako procesní zmocněnci jsou oprávněni zastupovati strany z povolání či nikoliv. Hora kloní se ku názoru negativnímu opíraje jej o ustanovení § 1, 5 a 7 notář. řádu, a tvrdí dále, že ustanovení civil. soud. řádu, který jako pozdější mohl by derogovati řádu notářskému, nezpůsobily změnu jeho, ani nerozšířily okruh povolání notářského. Avšak na druhé straně možno z § 40 notářského řádu dovoditi, že tento činnost notářů jako procesních zmocněnců předpokládá, a dále z § 42 c. ř. s., že toto ustanovení právě umožňuje notářům vystupovati jako procesní zmocněnci z povolání, neboť dává jim možnost liquidovati útraty právního zastoupení právě tak jako advokátům. Správně dovozuje kolega Chloupek, že není zákonného předpisu, který by notáře obmezil v tom smyslu, že nemůže zastupovati strany, jen výjimečně.
Dále rovněž není definitivně rozřešena otázka, zda notář, jednající ve vlastní věci, má nárok na odměnu stejně, jako kdyby byl zmocněn. Vládním nařízením ze dne 3. V. 1923 č. 95 Sb. z. a n. v § 16 bylo toto právo výslovně přiznáno advokátům, a podle názoru Horova nelze toto ustanovení rozšiřovati na notáře. Názor tento jest podepřen rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 9. V. 1923 č. 95 Sb. z. a n. v § 16 bylo toto právo výslovně přiznáno advokátům, a podle názoru Horova nelze toto ustanovení rozšiřovati na notáře. Názor tento jest podepřen rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 9. V. 1906 č. 7620.
Zastoupení ve sporu notářem jest ovšem možno jen tehdy, není-li zde obligatorního zastoupení advokátem; notář může býti procesním zmocněncem jen tehdy, je-li podle § 29 c. ř. s. dovoleno zastoupení obecným zmocněncem. Ovšem zastoupení toto jest obmezeno na soud první stolice vzhledem k ustanovení §§ 466 odst. 5 a 520 civ. soud. řádu.
V řízení před soudem nájemním neplatí však toto obmezení, neboť jest řízením nesporným; může tudíž strana nastoupená notářem požadovati náklady řízení bez ohledu na výši puncta. Bude to však málo praktické s ohledem na ustanovení § 6 vlád. nař. č. 95/1923 Sb. z. a n. (advokátní tarif), v němž se předpokládá, není-li číselně vyjádřena, ani patrna z údajů po ruce jsoucích (resp. oceněna navrhovatelem), hodnota předmětu v řízení před soudy okresními částkou 2000 Kč. —
Bylo by záhodno, aby v chystaných novelách řízení sporného a notářského řádu bylo na tyto otázky pamatováno a byly rozřešeny způsobem definitivním, neboť stále se budou vyskytovati případy, že notář přes jasné znění § 42 c. ř. s. bude musit pořadem stolic domáhati se svého práva na útraty, nebo alespoň, že proti jeho útratám bude podán odpůrcem opravný prostředek.

Citace:

Může strana zastoupená notářem v řízení podle zákona na ochranu nájemníků žádati náhradu nákladů podle adv. tarifů?. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 3, s. 24-25.