NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 5158.

Cesty. — Samospráva obecní: I. * K povinnosti obce podle § 28 č. 3 česk. ob. zříz. náleží při náledí za okolností i posypávání veřejných cest probíhajících obcí. — II. * Péče o bezpečné a snadné ježdění po silnicích, uložená obci v § 28 č. 3 ob. zř. čes., jest povinností uloženou obci v oboru místní policie. Za škodu vzešlou z opomenutí povinosti té ručí obec dle § 37 ob. zř. — III. K výkladu pojmu místní policie podle obecního zřízení.
(Nález ze dne 26. listopadu 1925 č. 7692.)
Věc: Městská obec M. (adv. Dr. Artur Doctor z Prahy) proti ministerstvu vnitra o náhradu škody dle § 37 obec. zř.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kateřina M. v M. uklouzla dne 25. prosince 1920 po 8. hodině ranní na cestě vedoucí parkem podél řeky B. a padnuvši na zem utrpěla úraz. V roce 1921 domáhala se žádostí u osp-é v M. v základě § 37 ob. zříz. uznání, že obec M. je povinna nahraditi jí úrazem utrpěnou škodu, poněvadž nepostarala se o to, aby ona cesta byla vzhledem k utvořivšímu se náledí včas pískem posypána, ačkoliv povinnost tu měla, ježto jí dle § 28 bodu 3 ob. zř. přísluší péče o bezpečnost chůze po veřejných cestách.
Osp rozhodla slyševši osk-i v M., že obec je povinna nahraditi žadatelce škodu utrpěnou úrazem, poněvadž úraz stal se následkem toho, že obec zanedbala plniti povinnost, jež jí v oboru místní policie přísluší.
Rozhodnutí to bylo potvrzeno jak zsp-ou, tak i nař. výnosem min. vnitra, které zamítlo rekurs obce z těchto důvodů: Podle ustanovení § 28 odst. 3 čes. zř. obec. má obec míti péči o zachování obecních silnic a cest a o bezpečnou a snadnou jízdu po nich. Z ustanovení toho plyne nepochybně, že jest povinností obce jako úřadu bezpečnostního, aby veškeré takové silnice a cesty, ležící v jejím obvodu a sloužící veřejné dopravě, udržovala ve stavu zaručujícím jistotu chůze a dopravy, a za tím účelem aby k nim dohledala, a jakmile shledá stav ohrožující bezpečnost dopravy a chůze, aby jej odstranila, po případě žádala nápravu od činitelů, jež k jejich udržování jsou povinni, a dále, že obec ručí za veškeru škodu, vzešlou následkem toho, že orgánům povolaným k výkonu policie silniční, pokud se týče bezpečnosti tento závadný stav silnic a cest byl znám neb znám býti musel, a že neučinili náležitého opatření, aby stav ten byl odstraněn. Povinnosti této obec M. nevyhověla, neboť provedeným šetřením bylo zjištěno, že cestu, na níž se Kateřině M. stal úraz, nedala včas posypati, ač cesta ta jest frekventovanou cestou spojovací a následkem noční pršky a ranního mrazu pokryta byla náledím, a ač bezpečnost chůze po ní vyžadovala zmíněného opatření. Obec neučinivši tak, zanedbala svoje povinnosti v oboru místní policie, a jest práva ze škody, jež tímto opomenutím vzešla. Odvolání předem namítá, že politické úřady nejsou v daném případě příslušny rozhodovati o náhradě škody podle § 37 obec. zřízení, neboť o otázce, zda obec jako ostatní majitelé domů byla povinna šetřiti ustanovení řádu policejního, jest rozhodnouti pořadem práva. Námitka tato není důvodnou, neboť po rozumu § 37 čes. zř. obec. jest obec, vykonává-li policii místní, povinna nahraditi škodu, která by někomu vzešla z opomenutí povinností, jež jí ukládá zákon v oboru policie místní. O nároku, zdali obec jest povinna dáti náhradu, má rozhodnouti úřad politický, slyšev zastupitelstvo okresní, a nestane-li se dohoda o výši náhrady, má jí zjednán býti průchod pořadem práva. Zákon má tudíž na mysli konkurující příslušnost politických úřadů a řádných soudů a ustanovuje, že politickým úřadům přísluší rozhodovati o povinnosti obce k náhradě škody, tudíž o právním základě nároku na náhradu, kdežto soudům toliko o míře odškodnění t. j. o výši náhrady, nebylo-li docíleno dohody. Pokud obec dále uplatňuje, že nepostihuje ji povinnost k náhradě, ježto ustanovení §§ 36 a 37 ob. zříz. stanoví toliko povinnost obce, aby povolila potřebné peněžité prostředky k výkonu místní policie, dlužno podotknouti, že obec dle § 37 ob. zříz. jest práva z toho, že zanedbala povinností, příslušejících jí v oboru policie místní, i tehdy, jestliže péče o stav silnic a cest nevyžaduje zvláštního peněžitého nákladu, nýbrž jen potřebné bdělosti a pozornosti orgánů správy obecní. Pokud konečně obec namítá, že podle § 24 měst. policejního řádu postihuje majitele domu povinnost, čistiti a posypávati chodníky před svým domem, dvorem, zahradou neb pozemkem, že povinnost ta jest rázu soukromoprávního, a že důsledkem toho nebyly politické úřady povolány rozhodovati, zda a pokud byla obec povinna šetřiti ustanovení řádu policejního, nejsou tyto námitky důvodnými. Měst. policejní řád pro obec M., schválený usnesením zastupitelstva obecního 17. března 1900, uvádí v § 24, že majitelé realit (domů, dvorů, zahrad a pozemků) neb jejich zástupci jsou povinni chodníky kolem těchto realit vedoucí, aneb není-li chodníků, cestu na jich místě určenou pro pěší v šíři sousedního chodníku, aneb kde toho není, v šíři 2 m v každé době udržovati v čistotě a v létě o horkých dnech kropiti čistou vodou, že čistění těchto chodníků a pěších cest jest provésti před 7. hod. ranní, a že v době zimní jest povinností majitelů realit neb jejich zástupců chodníky a cesty pro pěší čistiti od sněhu a ledu a při náledí pískem posypávati. Odvolání přehlíží, že zmíněné ustanovení policejního řádu upravuje toliko povinnost majitelů realit k posypávání chodníků a odstraňování sněhu a ledu, pokud tyto chodníky k obytným stavením neb jiným realitám přiléhají, že však nemění a též ničeho měniti nemůže na zákonné povinnosti obce pečovati o bezpečnou a snadnou jízdu a chůzi po silnicích a cestách, pokud nejsou dány předpoklady, jež policejní řád obce má na mysli. V případě, o nějž jde, úraz stal se mimo okruh 2 m, jež čistiti přísluší majitelům realit, a netřeba proto zabývati se otázkou, zdaž a pokud zmínění majitelé povinnosti své nedostáli. Nebylo-li však povinností majitelů realit čistiti cestu, na níž se úraz stal, příslušelo obci, aby po rozumu § 28 bod 3 zříz. ob. postarala se včas o to, by cesta ta byla ve stavu, jenž zaručuje bezpečnost chůze.«
Nss uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané zabýval se nejprve námitkou, že k řešení předmětného sporu nebyly příslušny úřady správní, nýbrž řádné soudy. Soud neshledal v tomto bodě stížnost důvodnou. Předem nutno konstatovati, ža žal. úřad rozhodnutí své — pokud jde o zásadní otázku povinnosti obce k náhradě škody — neopřel o ustanovení měst. policejního řádu, zvl. jeho § 24, nýbrž o ustanovení § 37 ve spojení s § 28 č. 3. ob. zřízení. Zúčastněná strana domáhala se totiž náhrady škody z důvodu, že obec jako veřejnoprávní orgán pověřený výkonem místní policie zanedbala určitou povinnost do tohoto oboru působnosti její spadající, a tím způsobila zúčastněné straně škodu, kterou dle § 37. ob. zříz. povinna jest nahraditi. Předmětem rozhodování byl tedy závazek obce k náhradě škody dle cit. zákonného ustanovení, o jehož existenci mají dle 2. odst. tohoto předpisu rozhodovati politické úřady, kdežto výši náhrady přísluší určiti soudům. Poněvadž v daném případě omezilo se min. vnitra jedině na řešení otázky, je-li obec dle zmíněného ustanovení zákonného k náhradě povinna, nelze míti za to, že překročilo meze své působnosti.
Tvrdí-li obec, že zúčastněná strana nemůže domnělý svůj nárok opírati o § 37. ob. zříz., dlužno podotknouti, že otázka, je-li nárok zúčastněné strany odůvodněn předpisem § 37. ob. zříz. či nikoliv, je již otázkou merita.
Rozsah této veřejnoprávní povinnosti obce, pokud jde o veřejné komunikace, normován jest v § 28. bod 3. ob. zříz. Poněvadž pak § 37 obec. zříz. nespojuje povinnost obce k náhradě škody s každým zanedbáním činnosti její ve veřejné správě, nýbrž jen se zanedbáním povinnosti policejní, nutno řešiti otázku, zda povinnost obce, sypati komunikace v době náledí, jest takovou povinností, kterou § 37. obec. zříz. označuje jako policejní. Při výkladu výrazu »policie« použitého v obecním zřízení dlužno uvážiti, že jde tu o zákon pocházející z let šedesátých minulého století, kdy pojem »policie« vykládán byl mnohem šíře, než jak ustálil se v době pozdější a kdy do kompetence policejní spadal nejen dozor nad zachováním resp. obnovením policejně bezvadného stavu (t. zv. policie vrchnostenská), nýbrž i péče o udržení event. zlepšení tohoto stavu (t. zv. policie veřejné péče). Použil-li tedy zákonodárce v § 37. obec. zříz. výrazu »policie místní«, nutno pojmu tomu rozuměti v onom širším smyslu, jak shora bylo vyloženo. V důsledku toho spadá pod policejní povinnost obcí v § 28. č. 3. obec. zříz. uloženou, také povinnost učiniti všeliká opatření, aby veřejné komunikace v obci staly se opět lehce a bezpečně schůdnými.
Při tom dlužno poznamenati, že otázkou, zda povinnost ta vztahuje se nejen na komunikace obecní, nýbrž také na jiné komunikace veřejné, nss zabývati se nemusil, poněvadž v daném případě šlo nesporně o cestu obecní, při níž povinnost ta jistě obec postihuje.
Pokud jde o otázku, jak daleko sahá tato policejní povinnost obce v rozsahu místním a časovém, vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí, pokud vychází z předpokladu, že obec M. měla podle ustanovení § 24. měst. policejního řádu posypati kluzké cesty do 7. hodiny ranní, spočívá na vadném řízení, neboť st-lka již ve svém odvolání na žal. úřad upozornila, že výrok 2. stolice v tomto směru odporuje cit. ustanovení policejního řádu, dle něhož posypání cest má se státi do 8. hodiny ranní, a že okolnost ta pro řešení otázky, je-li st-lka v daném případě náhradou škody povinna či ne, jest důležitá. Nss neshledal ani tuto námitku důvodnou.
Vada, kterou tu st-lka nař. rozhodnutí vytýká, mohla by býti uznána za vadu podstatnou a tedy za důvod ke zrušení naříkaného rozhodnutí jedině tenkráte, kdyby okolnost, již st-lka ve svém odvolání namítala, byla pro posouzení přítomného případu skutečně relevantní. Tomu však tak není. Předem bylo již na to poukázáno, že povinnost, o niž tu jde, posuzovati jest jedině s hlediska §§ 37 a 28 č. 3. obec. zříz. a že proto ani co do rozsahu této povinnosti nelze bráti v úvahu normy jiné upravující jiné poměry, zejména tedy ne policejní řád obecní, v němž není upravena povinnost obce, jako orgánu policie místní, nýbrž naopak obcí samou normovaná povinnost jednotlivých občanů. Nad to však vychází ze správních spisů, že úraz Kateřiny M. se stal po 8. hodině ranní a přiznává-li tuto okolnost stížnost sama, pak nemá pro daný spor vůbec významu otázka, mělo-li posypání v obci býti provedeno do 7. či do 8. hod. ranní, zvláště když st-lka nad to ještě ve stížnosti připouští, že jest možno, že zmíněná cesta ještě po 8. hod. ranní nebyla úplně posypána.

Citace:

č. 5158. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 581-584.