NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Cis. 2613.

Vrácení tržního poplatku, prý neprávem vybraného, nelze se na dobytčí a masné pokladně v Praze domáhati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 15. května 1923. R I 395/23.)
Žalobce domáhal se na žalované dobytčí a masné pokladně v Praze, společnosti s r. o., vrácení tržního poplatku, jejž si žalovaná prý neprávem z kupní ceny srazila. K námitce žalované soud prvé stolice žalobu odmítl pro nepřípustnost pořadu práva, rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Jako žalovaná vystupuje společnost s r. o., tedy podmět soukromoprávní, a dlužno se tedy obírati při řešení, zda námitka nepřípustností pořadu práva jest opodstatněna, otázkou, je-li zažalovaný nárok nárokem veřejnoprávním či soukromoprávním a tudíž pravomoci soudní ve věcech občanských podrobeným. Podstatou žalobcova nároku jest kupní smlouva ve smyslu §u 1053 a násl. obč. zák., kterou žalobce uzavřel s Richardem H-ou a z níž pro něho vyplývá právo na zaplacení celé smluvené kupní ceny (§ 1062 obč. zák.). Byla-li mu tedy z této kupní ceny bez jeho souhlasu učiněna jakákoli srážka, bylo právo jeho porušeno a vzešel mu nárok soukromoprávní na vrácení toho, co mu protismluvně bylo zadrženo. Při tom jest nerozhodno, zda plat stal se přímo či sprostředkovatelem (zde Dobytčí a masná pokladna), ať zvoleným, ať nuceným. Zdali snad sprostředkovatel z nějakého důvodu ku srážce této byl oprávněn, o tom rozhodnouti jest teprve ve věci samé rozsudkem.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle §u 69 živn. ř. muže obec ustanoviti tržní poplatky za přenechané místo na trhu, použití bud a nářadí a za jiné s držením trhu spojené výlohy. Zachovávajíc tento předpis má dle §u 70 živn. ř. obec se schválením zemského politického úřadu stanoviti řád tržní, jenž též sazebník poplatků tržních obsahovati t. j. poplatky ty vyměřovati má. Chce-li se strana brániti proti vybírání poplatku tržních, buďsi že je platiti se zdráhá, nebo zaplativši je, že je žádá zpět, nenáleží věc na pořad práva, ať si již obrana záleží v tom, že je tržní řád neprávem předpisuje, nebo v tom, že tržní orgán je neprávem — proti předpisu tržního řádu — vybral. Věc ta nenáleží na pořad práva proto, že jde o výkon tržního práva obce, tedy o záležitost veřejnoprávní, kdežto soudy jsou povolány jen k rozhodování ve věcech práva občanského (§ 1 j. n.), t. j. soukromého, leda že výjimkou jest jim výslovným předpisem zákona přenechána pravomoc i v té které záležitosti veřejnoprávní, čemuž však zde tak není. Jak bezesporno, má dle vyhlášky spojených politických úřadu prvé stolice v Praze ze dne 1. května 1922 tržní řád pro ústřední trh dobytčí v Praze-Holešovicích, o nějž právě jde, v nynějším doslovu §u 13 toto ustanovení: »Na pražském trhu dobytčím zřízená dobytčí a masná pokladna« jest úředně zmocněný a zřízený orgán ku zprostředkování obchodů tržních, co se týče smluv o koupi a prodeji dobytka sice jen fakultativně, tak, že není strana nucena, aby prostřednictví pokladny užila, avšak co se týče vyrovnávacích cen obligatorně, tak, že »trhové ceny u všech prodejů na trhu dobytčím uzavřených musí býti spláceny, vypláceny a vyrovnány výhradně u dobytčí a masné pokladny,« k čemuž doloženo v §u tom, že bližší ustanovení o zřízení a oboru působnosti dobytčí a masné pokladny obsaženy jsou v pravidlech pro ní radou městskou hlav. města Prahy vydaných. V těchto pravidlech pak se praví: V bodu 1. že usnesení městského zastupitelstva hl. města Prahy ze dne 7. března 1921 a městské rady ze dne 12. listopadu 1922 pověřena byla společnost »Dobytčí a masná pokladna v Praze,« aby obstarávala úkoly pokladny při ústředním trhu dobytčím v Praze; v bodu 2. že pokladna ta podrobena jest, pokud se týče dodržování tržního řádu, tržní správě a že podrobena jest dozoru vlády a tržní správy; v bodu 3. že pokladna a jest úředně zmocněným orgánem k zprostředkování obchodů tržních; v bodu 4., že jedině ona jest oprávněna, by platy za zboží na trhu pražském prodané zprostředkovala a každý účastník trhu že jest vázán na její zprostředkování; v bodu 5. upravuje se toto zprostředkování platů; v bodu 14, že masná pokladna k úhradě svých výloh a jako odměnu za sprostředkování platů jest oprávněna vybírati z kupních cen skonto. Z toho všeho jde nade vší pochybnost, že žalovaná masná pokladna jest zřízený úřední orgán tržní, a, je-li žalována, že prý neprávem vybrala při sprostředkování platů, patřících žalobci, skonto v bodu 14 právě zmíněné, je žalována v této své veřejnoprávní vlastnosti jako úřední orgán tržní a jest žalována o vrácení tržního poplatku dle § u 70 živn. ř. předepsaného, při čemž ovšem žalující strana neuznává a zneuznává právo obce zříditi tento orgán a předepsati řečený poplatek, nazvaný skonto, domáhajíc se toho, by ustanovení vyhlášky byla dle §u 102 úst. listiny soudem přezkoumána a za neplatné uznána. V tom jest však na omylu: soud ovšem má právo přezkoumávati platnost nařízení, ale jen v konkrétním případě, tedy jen tehdy, pakli případ na něj vznesený do jeho pravomoci náleží. Zde však nenáleží. Nemůžeť býti pochyby o tom, že sporné skonto spadá pod pojem »jiných s držením trhu spojených výloh« §u 69 živn. ř., neboť když obec jako majitelka trhu uznala za účelem úpravy tržních obchodů a tím i tržní policie za vhodno, by všecky tržní platy děly se masnou pokladnou jako úředním orgánem, а k úhradě výdajů s tím spojených předepsala za toto sprostředkování »odměnu« pro ni vůči straně, která služeb jejích použije, poplatek, pak je to jistě poplatek tržní, a děje se vše to v rámci §u 69 a 70 živn. ř., takže, kdyby tu vůbec na tom záleželo, zákonitost (platnost ve smyslu §u 102 úst. listiny) ustanovení toho zkoumati, byla by tím i ona dolíčena. Zde však jde jen o povahu záležitosti, zdali jest to záležitost práva soukromého či veřejného, a stačí tedy, že bylo dolíčeno, že jde o poplatek tržní a tudíž záležitost veřejnoprávní, kterou to zůstane, i kdyby se ukázalo, že poplatek ten ustanoven byl proti předpisu §u 69 živn. ř., neboť stačí, že byl předepsán jako tržní, že chce býti poplatkem dle cit. §u; stalo-li se tak právem, náleží teprv k posouzení věci samé, ne do otázky přípustnosti právního pořadu.

Citace:

čís. 2613. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 848-849.