Authors:
= Váž. civ., 17 (1935)
PDF

Čís. 14313.


K spolčení podle § 1175 obč. zák. stačí úmluva o společném vedení podniku, společný účel sledovaný společníky a poskytnutí prostředků k jeho opatření.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1935, Rv II 358/33.)
Žalobce tvrdě, že žalovaný František S. uzavřel s Arnoštem R. společnost výdělkovou (spediční) podle předpisů občanského zákona domáhá se podle § 1203 obč. zák. a čl. 272 obch. zák. na žalovaném zaplacení benzinu, dodaného společnosti. Proti žalobě namítl žalovaný, že ho nelze považovati za společníka, protože spediční živnost provozoval jen Arnošt R. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Arnošt R. ujednal se žalovaným, že bude živnost ohlášena na jeho jméno, že bude jezditi s autem, začež bude dostávati mzdu šoférskou. Výtěžek dopravy súčtoval vždy se žalovaným a musily býti z výtěžku toho hrazeny splátky za auto a různé jeho součástky. Účty zněly na oba, Arnošta R. i žalovaného. Zisky nešly do majetku Arnošta R., nýbrž byly mezi ním a žalovaným vyúčtovány a byla hrazena jimi režie podniku tím, že byl placen z nich provozovací prostředek. Stav byl tedy takový, že do společnosti vznesl jeden provozovací prostředek, druhý svou práci, a zisk jejich byl v tom, že jeden bral za svou práci odměnu ve formě šoférské mzdy, druhý získával tím, že ubýval mu splátkami z výtěžku dopravy jeho dluh za auto. 1 když některý účet nebyl formálně správně žalobcem vystaven na jméno obou společníků, byl mezi Arnoštem R. společenský poměr, totiž společnost výdělková ve smyslu § 1175 obč. zák. a to spediční.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Z § 1175 obč. zák. vyplývá, že k tomu, aby se spolčení považovalo za výdělečnou společnost, stačí ač výslovná ať konkludentními činy ujednaná úmluva k společnému vedení podniku. Stačí, aby byl stanoven společný účel sledovaný stranami, a aby byly poskytnuty prostředky k jeho opatření. Ostatní ujednání nejsou podstatná a chybí-li, lze je nahraditi dispositivními ustanoveními zákona, zejména i ohledně podílu na zisku a ztrátě. Nelze proto naproti třetím osobám nedostatek takových ujednání namítati. Vůči žalobci považovaly proto nižší soudy žalovaného právem za společníka.
Citace:
Čís. 14313. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 344-345.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).