Čís. 1228.

Krádeže dopouští se i vězeň, jenž uprchl z věznice v trestaneckých šatech a pak je zahodil anebo zcizil.
(Rozh. ze dne 7. června 1923, Kr I 198/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 26. ledna 1923, jímž obžalovaný uznán byl vinným zločinem krádeže dle §u 171, 173, 174 II. a) tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňujíc pouze důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., dovozuje, že obžalovaný byl neprávem uznán vinným zločinem krádeže, kdyžtě prý se ve skutečnosti jedná pouze o přestupek disciplinární. Obžalovaný, který uprchl z věznice, kde si odpykával trest, maje při tom na sobě šaty erární, poněvadž jiných neměl, nemohl jednati v úmyslu zlodějském, »ve svůj prospěch«, poněvadž mu šlo pouze o obyčejný útěk. Není zde tudíž zákonného znaku skutkové podstaty krádeže odnětí věci ve prospěch zloděje. Stížnost jest na omylu. Přes to, že snad úmysl obžalovaného směřoval v prvé řadě k tomu, by uprchl z vězení a přes to, že provedení tohoto úmyslu nutně předpokládalo, že sebou vezme erární šatstvo a prádlo, jímž byl oděn — dlužno uvážiti, že šatstvo a prádlo bylo dáno obžalovanému vězeňskou správou pouze k užívání a že nikdy nenabyl jeho držení, poněvadž právě vězeňská správa nepozbyla disposiční moci nad ním. Ježto obžalovaný nabyl držení těchto věcí teprve útěkem z věznice, jímž znemožnil vězeňské správě další disposici jimi, plyne z toho, že do té doby šatstva a prádla vězeňského v držení neměl. Kdyby byl obžalovaný měl pouze úmysl útěkem ujíti trestní vazbě, bylo by mu bývalo možno šaty i prádlo vězeňské správě vrátiti a tím erární škodu nahraditi. Tím, že svršky ke škodě eráru, jak tvrdí, »někde zahodil« nebo snad spíše prodal, dal nepokrytě na jevo úmysl, odníti je trvale z držení eráru. Dopustil se tudíž krádeže, jak správně vyslovil první soud.

Citace:

č. 1228. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 301-302.