Čís. 1347.Služebná jest svěřena dohledu zaměstnavatele (§ 132 tr. zák.), třebas ji do služeb přijela jeho manželka.(Rozh. ze dne 12. listopadu 1923, Kr II 586/22).Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 15. července 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu dle § 132 tr. zák.Důvody:Zmajteční stížnost uplatňuje důvod zmatečnosti dle §u 281 čís. 4 tr. ř. ve spojení s důvodem čís. 9 a) tr. ř., poněvadž soud nalézací odsoudil obžalovaného pro zločin §u 132 tr. zák., nepřihlížeje k návrhu obžalovaného na výslech jeho manželky jako svědkyně o tom, že Marie M. byla jen chůvou u jeho manželky a jen jí služebně podléhala. Z protokolu o hlavním přelíčení nevychází na jevo, že soud nalézací o dotyčném návrhu obhajoby vůbec učinil usnesení anebo že usnesení to bylo alespoň před prohlášením rozsudku nebo při něm vyhlášeno. V rozsudku poukazuje však soud na to, že osmnáctiletá služka je zásadně svěřena dohledu zaměstnavatele, aniž je rozhodno, zda najata byla služebná právě jím samým či jeho manželkou a jaké práce byly jí svěřeny, neboť přednosta domácnosti, i když služku přijala jeho manželka, vždy musí býti jako hlava rodiny též považován za zaměstnavatele. Tento názor sluší označiti za správný. Neboť pro otázku, rozhodnou s hlediska §u 132 tr. zák. »svěření pod dohled« nejsou ani tak rozhodnými předpisy služebního řádu, jež ovšem zaměstnavateli ukládají, by bděl nad mravní neporušeností osoby služebné, jako životní poměry, dle nichž sluší pokládati onu osobu za svěřenu dohledu svůdcovu. Netřeba, by svěření pod dozor stalo se nějakým výslovným zákonem, nýbrž stačí, že svůdce měl podle všeobecných pravidel a názorů životních povinnost, bdíti nad mravním chováním a neporušeností osoby jemu svěřené. Proto nerozhoduje, kým právě formálně, zda hospodářem či hospodyní а k jakým službám byla osoba služebná do domácnosti přijata. Dle pravidel životních zůstává vždy hlava domácností vůči osobě služebné do jeho domácnosti přijaté v tomto směru povinnou, a sluší pokládati ji za dohledu jeho svěřenou, jakmile osoba ta byla v takovém věku nebo stavu duševního vývoje, že se dohled hospodářův jevil potřebným. Proto však, ať již soud nalézací o návrhu obhajoby vůbec zvláštního usnesení neučinil, ať návrh ten zamítl, jest jasno, že nešlo o objasnění skutečnosti, významu rozhodujícího, a žádným způsobem nemůže býti řeči o porušení předpisu nebo zásad, do práv obhajoby zasahujících, pokud se týče bránil by unplatňování dotyčného postupu jako zmatku dle §u 281 čís. 4. tr. ř. předpis posledního odstavce tohoto §u.