NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4015.

Státní úředníci: Bývalý úředník býv. rak.-uherského společného ministerstva nemá proti čsl. státu pensijních nároků.
(Nález ze dne 11. října 1924 č. 17259.)
Věc: Albrecht T. (adv. Dr. K. Wolf z Prahy) proti ministerstvu zahraničních věcí o přiznání pensijních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl až do převratu zaměstnán jako obchodně-odborný úředník IX. hodnostní třídy při někdejším; c. a k. min. zahr. záležitostí ve Vídni. Příslušeje domovským právem do Jirkova v Čechách, zažádal po převratu, pokládaje se za příslušníka »Deutsch-Böhmen«, o další ponechání v zahraniční službě rakouské republiky a byl v květnu 1919 přidělen rakouskému zastupitelskému úřadu v Praze. Po uzavření míru St. Germainského zažádal za převzetí do zahraniční služby republiky čsl., byl však výnosem min. zahr. z 18. srpna 1920 odmítnut. Na to podal nejprve u státního úřadu pro zahr. věci ve Vídni, a hned na to u čsl. zahr. min. žádost za přiznání pense. Nař. rozhodnutím čsl. min zahr. věcí žádost tu zamítlo z důvodu, že st-l přijal po 28. říjnu 1918 státní službu v rakouském státě bez povolení čsl. vlády a pozbyl tím státní příslušnosti čsl., kterou by mu byla jinak zajišťovala skutečnost držení domovského práva v čsl. obci, a následkem toho i čsl. práva domovského, a to před ratifikací smlouvy St. Germainské.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí nss neshledal důvodnou. — — —
Podle § 2 zák. o ss je nss povolán poskytovati ochranu toliko subjektivním právům. Jak bylo již opětně, tak na př. v nál. Boh. 1883 adm. vysloveno, mohou strany tvrzená svá subjektivní práva opírati toliko o právní normy vnitrostátní, nikoli o ustanovení mezinárodních smluv, pokud tato ustanovení nebyla v nějaký vnitrostátní právní předpis vtělena. Celý spor zahrocuje se tedy v otázku, existuje-li nějaká právní norma čsl. státem vydaná, z níž by st-l mohl čerpati svůj nárok, aby mu čsl. stát poskytl pensijní požitky.
Otázka pensijního zaopatření zaměstnanců býv. společných úřadů říše rak.-uh. není dosud zákonodárstvím čsl. státu upravena, a není žádné normy, která by jim — i když mají zde domovské právo a státní občanství — dávala právní nárok proti čsl. státu na pensijní požitky z titulu jejich někdejší služby u společných úřadů rak.-uherských. Nárok takový mohl by jim vzejíti jenom tehdy, když by byli převzati do služeb státu čsl., na základě této služby podle všeobecných předpisů o pensijním zaopatření státních zaměstnanců čsl. Tento titul nepřichází tu však v úvahu, neboť — jak nesporno — st-l se sice o převzetí do služeb čsl. republiky ucházel, byl však výslovně odmítnut.
Pokud tento právní stav trvá, nemůže tedy st-l s úspěchem uplatňovati právní nárok vůči čsl. státu na přiznání pensijních požitků, a jeví se tedy stížnost jeho bezdůvodnou.

Citace:

č. 4015. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 587-588.