Č. 3627.

Známky: * Nelze odmítnouti žalobu na výmaz známky dle § 3 známk. nov. z r. 1895 jedině proto, že strana žalovaná není ve známk. rejstříku jako chranitelka zapsána.
(Nález ze dne 17. května 1924 č. 8820.)
Věc: G. Sch., akc. spol. v Ú. proti ministerstvu obchodu o výmaz známky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžující si firma podala proti firmě Em. U. a spol. v Praze žalobu na výmaz známky, zapsané dne 14. června 1902 pod č. — u obch. a živn. komory v Praze, ježto známka ta jest k záměně podobná známce žalující firmy s prioritou starší, zapsané dne 17. března 1902 pod č. — u obch. a živn. komory v Liberci. Min. obchodu výn. z 19. května 1923 žalobu tuto zamítlo a odsoudilo st-lku k náhradě útrat straně žalované. — — —
Proti tomuto rozhodnutí podává firma Sch. stížnost k nss, o níž soud uvážil takto:
Nař. rozhodnutím rozřešena byla v řízení správním jediné otázka, zda firma Em. U. a spol. jest právním subjektem, jenž může býti žalován na výmaz známky, která byla dne 14. června 1902 u obch. a živn. komory v Praze zapsána a naposled dne 4. října 1922 obnovena. Žal. úřad odepřel uznati pasivní legitimaci jmenované firmy ve sporu o výmaz řečené známky, poněvadž dle názoru jeho žalovati lze jen toho, kdo jako vlastník podniku ve známkovém rejstříku jest zapsán, a firma, proti níž žaloba směřuje, není a nikdy nebyla zapsána do známkového rejstříky jako vlastnice zmíněného podniku.
Naproti tomu tvrdí st-lka, že uvedený podnik provozuje několik společníků pod firmou, proti které žaloba směřuje, a že následkem toho nelze žalobu tu odmítati pro nedostatek pasivní legitimace firmy, třeba tato sama ve známkovém rejstříku jako majitelka podniku zapsána nebyla.
Soud nemohl uznati za správné stanovisko žal. úřadu a to z těchto důvodů:
St-lka žádala ve správním řízení, aby ze známkového rejstříku vymazána byla známka, zapsaná dne 14. června 1902 pro továrnu na mýdla a stearinové svíčky v Praze . . ., poněvadž jest k záměně podobná vlastní její známce, jež do rejstříku pro týž druh zboží dříve byla zapsána.
Předmětem řízení byla tudíž žaloba na výmaz známky dle § 3 známk. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z.
Dle odst. 2. tohoto ustanovení má o žalobě takové rozhodnouti min. obch. po slyšení držitele známky, za jejíž výmaz se žádá, z čehož patrno, že držitel známky jest oním subjektem, jenž o výmaz známky může býti žalován. Držitelem známky jest však vždy držitel toho podniku, pro který známka byla zapsána, neboť dle § 9, odst. 1. známk. zák. lpí známka na podniku, pro který je určena, a s ním také přechází na nového jeho držitele.
Z toho plyne, že o výmaz známky žalovati jest vždy držitele podniku, pro který známka jest zapsána, a nezáleží na tom, zda držitel ten jest také ve známkovém rejstříku iako chranitel zapsán.
Nový držitel podniku jest sice povinen dle čl. III. zák. ze 17. března 1913 č. 65 ř. z., provozuje-li podnik pod změněnou firmou, vymoi si přepsání známky, tím však není řečeno, že by dříve, než tak učiní, nemohl býti žalován o jeií výmaz.
Proto nelze odmítati žalobu za výmaz známky jediné z toho důvodu, že strana žalovaná není zapsána v rejstříku jako majitelka známky.
Úřad vycházeje z mylného právního názoru, že žalována může býti jediné osoba, jež ve známkovém rejstříku jako chranitelka jest zapsána, opomenul vyšetřiti, zda firma Em. U. a spol. jest skutečnou držitelkou podniku, pro nějž známka byla registrována, nebo zda firma ona jest oním označením, pod kterým skutečně držitel závodu na venek vystupuje, obchody uzavírá a žaluje i žalován býti může.
Poněvadž nedostatek vyšetření těchto pro pasivní legitimaci zúčastněné strany rozhodných okolností způsoben byl nesprávným právním názorem žal. úřadu, . . . bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1915. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 894-896.