NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2581.

Obecní úředníci: Jak jest postupovati při stanovení drahotních přídavků podle zák. č. 312/1920 obecnímu tajemníku obce nemající 3000 obyvatel.
(Nález ze dne 28. června 1923 č. 11 849.)
Prejudikatura: Boh. 2249 adm.
Věc: Rudolf P. v T. proti zemskému správnímu výboru v Praze o nouzovou výpomoc.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:---
Stížnost tuto neshledal nss důvodnou.
Námitka stížnosti, že podmínkou pro vyměření drahotního přídavku ve výši přídavku rovnocenného úředníka státního podle zákona z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. je pouze, aby příjem obecního úředníka nedosahoval příjmu tohoto úředníka a že v citovaném zákoně nikde není vysloveno, že by úředník samosprávný nesměl míti většího příjmu než rovnocenný úředník státní, je ve zjevném odporu s ustanovením § 1 cit. zákona.
Předpis tohoto § přiznává sice obecním úředníkům drahotní a nákupní přídavky zásadně ve stejné výši jako náležejí státním úředníkům, jejichž nárok co do výše přídavků podle čl. 9. § 1 A 1 a B zákona ze 7. října 1919 č. 541 Sb. jest směrodatnou výše skutečného ročního služného.
Omezuje však zjevně tento nárok obecních úředníků na mimořádné přídavky v uvedeném rozsahu zásadně přiznaný co do číselné výše v ten způsob, že mají na ně nárok jen potud a do té výše, aby celkový jejich příjem nepřesahoval obdobný celkový příjem státních úředníků rovnocenné kategorie a stejné doby služební. Nutno se tudíž zabývati otázkou, k jaké kategorii státních úředníků podle § 1 zákona z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. měl žal. úřad přihlížeti, zjišťuje výši st-li příslušející výpomoci.
V této věci vyslovil již nss ve svém nálezu Boh. 2249 adm. právní náhled, že cit. zákon může míti na mysli pouze skupiny úřednické po rozumu § 52 služ. pragm. a ježto státní úředníci jsou zařaděni do těchto skupin podle objektivní kvalifikace služebního místa, jež zaujímají, a nikoli podle subjektivních momentů, že možno přihlížeti při srovnávání po smyslu § 1 cit. zákona na straně samosprávného úředníka nikoli k jeho subjektivní kvalifikaci, nýbrž k objektivním momentům, charakterisujícím služební místo, které jest mu v obecní službě propůjčeno, tedy k tomu, do které skupiny úřednické § 52 služ. pragm. by náleželo služební místo oním úředníkem samosprávným zaujímané.
Na tomto právním názoru setrvává nss i dnes a odkazuje podle § 44 j. ř. ohledně bližšího odůvodnění k citovanému nálezu.
V daném případě zastává st-1 v T. funkci konceptního úředníka. Že by obec byla při obsazování st-lem zaujímaného místa požadovala na žadatelích určité předběžné vzdělání, zejména vysokoškolské vzdělání právnické, ze spisů vidno není a stížnost to také netvrdí. Rozhoduje tedy s hlediska svrchu vytčeného právního názoru po té stránce, se kterou kategorií státních úředníků st-le jest třeba srovnati, jedině jakost a stupeň předběžného vzdělání, které jest pro zmíněné místo všeobecně předepsáno zákonem. Po této stránce ustanovuje pak zákon z 23. července 1919 č. 443 Sb., v § 3, odst. 1. že při obcích majících podle posledního sčítání přes 3000 obyvatel, úředníkem pro obor služby konceptní může býti ustanoven jen ten, kdo vykonal studia právnická a státovědecká a podrobil se s prospěchem všem theoretickým státním zkouškám nebo dosáhl hodnosti doktora práv na některé tuzemské universitě.
Tohoto školského vzdělání vyžadovalo by st-lem zaujímané místo normálně jen tehdy, kdyby obec T. čítala dle posledního sčítání přes 3000 obyvatelů a jen v tom případě slušelo by, hledíc k § 1 zákona z 15. dubna 1920 č. 312, srovnávati st-le, jak se toho domáhá stížnost, se skupinou A § 52 služ. pragm. státních úředníků, kterážto skupina požaduje uvedeného předběžného vzdělání.
Stížnost však sama uvádí, že obec T. vzhledem k výsledkům sčítání lidu nebyla povinna zříditi si úředníka práv znalého podle § 3 zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. a nemá tudíž dle tohoto tvrzení přes 3000 obyvatel, což vysvítá i z odvodního spisu užší správní komise sjednocené obce pražské.
Pro konceptní místa při obcích nemajících 3000 obyvatel nevyžaduje však zákon z 23. července 1919 č. 443 Sb. vůbec žádného určitého vzdělání.
Srovnával-li tudíž žal. úřad, řídě se předpisem § 1 zákona z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. st-le se státním úředníkem kategorie C § 52 služ. pragm. o stejné době služební, nepříčí se jeho postup vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, zákonu a jsou také námitky k tomu se odnášející bezpodstatny.
Slušelo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 2581. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 434-435.