NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7542 —
Čís. 7542.

Věřitel, jemuž povolena exekuce zabavením nároku na vydání podílu na společném jmění, příslušejícího dlužníku proti společnosti, a jemuž bylo uděleno zmocnění, by toto dlužníkovo právo uplatnil, jest oprávněn přivoditi zrušení společnosti potřebné k dospělosti zabaveného nároku i proti vůli povinného, a to, byl-li dlužník společníkem veřejné obchodní společnosti, i tehdy, kdyby dlužník podle smlouvy onoho práva neměl.
Z toho důvodu, že žaloba se domáhá zrušení společnosti veškerého movitého majetku, nelze ji zamítnouti pro neurčitost žalobní prosby.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1927, Rv I 6/27.)
Žalobkyni byla povolena к vydobytí peněžité pohledávky exekuce
zabavením dlužníkova práva proti společnosti na vydání podílu na spo-
lečenském jmění, a bylo jí uděleno zmocnění, by uplatnila toto právo
dlužníka, a aby к tomu účelu podle předpisů občanského práva žádala
o rozdělení neb o zahájení roztřiďovacího řízení, dala výpovědi ze spo-
lečenského poměru a aby za dlužníka vydala prohlášení, jichž i jinak
je třeba к výkonu а к využitkování práva. Údy společnosti byli Josef F.
a žalovaný Josef V. Žalobkyně vypověděla žalovanému Josefu V-ovi
společenskou smlouvu na 24 hodin a žádala o likvidaci společností a
rozdělení společenského jmění a když to žalovaný odepřel, domáhala se
na něm žalobou, o niž tu jde, by žalovaný byl uznán povinným svoliti,
by veškerý movitý majetek závodu byl prodán veřejnou dražbou a vý-
těžek dražby jakož i hotové peníze závodu rozděleny byly v poměru
společenských podílů Josefa F-a a Josefa V-a, totiž v poměru 115:90
mezi žalobkyni a žalovaného Josefa V-a. Procesní soud prvé
stolice žalobu pro tentokráte zamítl, odvolací soud k odvolání žalobce napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
K vydobytí pohledávání 102 529 Kč byla žalobkyni proti Josefu F-ovi
povolena exekuce zabavením práva na vydání podílu na společném
jmění, příslušejícího povinnému jako společníku neprotokolované spo-
lečnosti, firma J. V. a spol., recte Josef V. a Josef F., tovární výroba
kartonáží, a bylo jí uděleno usnesením exekučního soudu ze dne 6. března
1926 podle § 333 ex. ř. zmocnění, by toto dlužníkovo právo jeho jménem — Čís. 7542 —
uplatnila a by k tomu účelu podle předpisů občanského práva (čl. XXI. úv. zák. k ex. ř.) žádala o rozdělení neb o zahájení řízení roztřiďovacího, dala výpovědi ze společenského poměru a by platně za dlužníka vydávala prohlášení, jichž jinak jest třeba k vykonávání a využitkování zabaveného práva. Byla tudíž žalobkyně oprávněna, přivoditi zrušení společnosti k vůli dospělosti zabaveného nároku i proti vůli povinného, pokud se týče vypověděti žalovanému společenskou smlouvu s dlužníkem Josefem F-em, a to, byl-li povinný veřejným obchodním společníkem, vzhledem k ustanovení článku 126 druhý odstavec obch. zák. i tehdy, kdyby povinný podle smlouvy tohoto práva neměl (srovnej Neumann, komentář k exekučnímu řádu, 1909—1910, str. 963), jenže výpověď v tomto případě by musila býti dána alespoň šest měsíců před uplynutím obchodního roku, kdežto jinak (§ 1212 obč. zák.) výpověď státi se mohla libovolně a toliko nesměla se státi lstivě neb v nevčas. Žalobkyně, vycházejíc patrně z předpokladu, že jde o společnost podle občanského zákoníka, vypověděla žalovanému společenskou smlouvu na 24 hodin a žádala likvidaci společnosti a rozdělení společenského jmění a, když žalovaný to odepřel, žádala za vydání rozsudku, že žalovaný jest povinen svoliti, by veškerý movitý majetek závodu, vedeného pod označením J. V. a spol., tovární výroba kartonáží, byl prodán veřejnou dražbou a výtěžek dražby, jakož i hotové peníze závodu byly rozděleny v poměru společenských podílů Josefa F-a a Josefa V-a, totiž v poměru 115:90, mezi žalobkyni a žalovaného. Prvý soud předpokládaje, že jde o veřejnou obchodní společnost, zamítl žalobu pro tentokráte, protože nebyla dosud provedena likvidace, bilance a konečný účet, při čemž mu patrně ušlo, že po provedení likvidace by tu asi nebylo movitého majetku, jenž by veřejnou dražbou mohl býti prodán, a v důsledku toho neobíral se otázkou právní účinnosti výpovědi, základní to otázkou pro rozhodnutí této právní rozepře. Odvolací soud uznal správně, že poměr mezi žalovaným a Josefem F-em bylo by lze posuzovati jako veřejnou obchodní společnost toliko za podmínek § 7 uv. zák. k obch. zák., ale nevyhověl odvolání a potvrdil rozsudek prvého soudu jedině z důvodu, že žalobní žádání, by veškerý movitý majetek společenského závodu byl prodán veřejnou dražbou, je tak neurčité, že by nebylo lze na základě rozsudku vésti exekuci, když se neuvádí, které jednotlivé věci to jsou a, pokud jde o hotové peníze, jest dosud nejisto, zbydou-li po likvidaci, když se neví, zda peněz jsoucích zde v den, kdy společenský poměr měl skončiti, nebude použito při vyřízení zbývajících obchodů nebo k zaplacení dluhů podniku. Než s tímto názorem odvolacího soudu nelze souhlasiti. Čeho se žalobkyně domáhá, jest podle obsahu žaloby a její prosby zcela jasno. Jde jí o realisaci nároku na vydání podílu na společenském jmění, který přísluší Josefu F-ovi jako společníku shora uvedeného závodu a, mluví-li žalobní prosba o veškerém movitém majetku tohoto závodu, jsou tím věci, které mají býti předmětem veřejné dražby, dostatečně označeny, neboť stačí takové označení, by v případě prodeje jednotlivé věci bylo lze určiti, což podle tohoto označení jest možným. Pokud však jde o peníze, jsou tím míněny hotové peníze závodu, — Čís. 7543 —
jež tu budou po provedení likvidace, a nebude-li jich, pak ovšem exekuční soud nebude je rozdělovati. Jest proto výtka učiněná dovolatelkou v tom směru opodstatněna. Než odvolací soud, když již byl toho mínění, že věci, jichž žalobní prosba se dotýká, slušelo označiti přesněji, měl ne sice podle §§ 84 a 235 c. ř. s., arci však podle § 182 c. ř. s. působiti k tomu, by tento nedostatek byl odstraněn (srovnej rozh. uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 5358), a nesměl toliko z tohoto důvodu žalobu zamítnouti pokud se týče upříti odvolání úspěch, jelikož by se to nesrovnávalo se zásadou procesní hospodárnosti ovládající civilní soudní řád. V důsledku toho ani odvolací soud nezabýval se otázkou právní účinnosti výpovědi a zejména ani nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení, o jaký právní poměr mezi žalovaným a Josefem F-em jde a podle kterého práva případ má býti posuzován, zda podle práva obchodního či podle občanského zákoníka.

Citace:

č. 7538. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 557-560.