NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12663.

S hlediska § 406 c. ř. s. stačí, že dospělost zažalovaného nároku nastala po skončení ústního jednání podle § 193 c. ř. s., ale před vynesením rozsudku prvého soudu, jenž byl vydán písemně.
(Rozh. ze dne 1. června 1933, Rv II 63/32.)
Žalobci domáhali se na žalované zapravení dávky z přírůstku hodnoty vyměřené z domu, jejž žalované prodali, vzhledem k tomu, že se žalovaná zavázala dávku zaplatiti. Procesní soud prvé stolice rozsudkem ze dne 19. května 1931 uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalobci se domáhají na žalované zaplacení dávky z přírůstku hodnoty vyměřené z domu, který žalované prodali. Zjištěno bylo, že se žalovaná zavázala, že sama ponese dávku, že dávka byla vyměřena 12802 Kč 70 h a předepsána žalobcům podle platebního příkazu ze dne 16. prosince 1929, a konečně že žalobci zaplatili dávku tu dne 14. března 1931, tedy před vynesením rozsudku soudu prvé stolice ze dne 19. května 1931. Na základě těchto zjištěných skutečností zcela správně
46* prvý soud vyhověl žalobě až na úroky, které žalobcům přiznal teprve od 15. března 1931, neboť zjištěnými skutkovými okolnostmi jest nárok žalobní odůvodněn. Odvolací soud na odvolání žalované změnil rozsudek prvého soudu a žalobní žádost pro tentokráte zamítl z důvodu, že ústní jednání dne 4. března 1931, při němž zástupce žalobců přednesl, že žalobci již zaplatili dávku z přírůstku hodnoty, o kterou jde, bylo skončeno podle § 193 c. ř. s., že zemský výběrčí úřad sdělil soudu dopisem z 12. března 1931, že žalobci dávku dosud nezaplatili, a že, když pak žalovaná odvolala smír uzavřený dne 4. března 1931, soud znova se tázal výběrčího úřadu, zda jest dávka zaplacena, a teprve když dostal odpověď, že dávka byla dne 14. března 1931 zaplacena, vydal rozsudek. Odvolací soud vyslovuje tu právní názor, že jde o skutečnost nastalou po skončení ústního jednání, k níž nelze přihlížeti, že žalobci tvrdili nepravdu a že žalovaná byla by vylíčeným postupem prvého soudu připravena o možnost, aby při nastalé splatnosti žalobní pohledávky ihned ji splnila (zapravila) a tím dosáhla náhrady útrat zbytečného sporu. Nelze však dáti za pravdu odvolacímu soudu vzhledem k ustanovení § 406 c. ř. s., které nic neuvádí o skončení ústního jednání, nýbrž se zmiňuje jen o »čase vynesení rozsudku«, což platiti musí i pro případ, že rozsudek nebyl ihned po skončení ústního jednání vyhlášen, nýbrž že byl vydán písemně po skončení jednání podle § 193 c. ř. s. Právní názor odvolacího soudu není tedy odůvodněn zákonem a nemá tudíž opory ani v judikatuře ani v nauce (viz Hora díl II. str. 406). Poněvadž však při právním posouzení jest vycházeti ze skutkových zjištění nižších soudů a dle těchto zjištění se jeví žalobní nárok odůvodněn a splatnost jeho nastala před vynesením rozsudku (§ 406 c. ř. s.), bylo dovolání vyhověti a rozhodnouti, jak uvedeno.

Citace:

Čís. 12663.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 747-748.